Josefe, proč jste se rozhodl zavzpomínat na Květu Fialovou?

Nabídka přišla z Českého rozhlasu a takové výzvy se neodmítají. Kdo může říct, že napsal seriál o výjimečném člověku, se kterým jej pojilo mnohaleté silné přátelství a ještě jej i sám načetl? To je pro mě velká věc. Na paní Květu myslím denně a moc mi chybí. A teď díky Českému rozhlasu vzpomínám nahlas. (úsměv)

Co všechno v seriálu prozradíte?

Vlastně vše, co mi dovolila zveřejnit. Nejosobnější vzpomínky zůstanou samozřejmě navždy jen mezi námi. Ale paní Květa si přála, aby ji lidé poznali i jinak než jako rozevlátou vílu, která si tak trochu žije ve vlastním světě. A já jí to její přání rád plním, ostatně v knize Poslední deník Květy Fialové se už mnoho z toho objevilo.

Která vaše vzpomínka na paní Květu Fialovou je oblíbená a objeví se v seriálu?

Je jich tam mnoho, třeba zítra se posluchači od 17.30 dozvědí, jaké to bylo, když jsem přijel poprvé do pražského bytu paní Fialové a co se mě zeptala druhý den ráno. A taky prozradím, proč byla paní Fialová nesvá, když nebyla hodinu před začátkem představení v divadle.

„Nebylo příliš co redigovat,“ říká dramaturgyně Alena Blažejovská

Za vznikem seriálu Splněný sen Květy Fialové stojí programová ředitelka Českého rozhlasu Zlín Markéta Janíková. Josef Kubáník už více než rok ve Zlíně vysílá svůj autorský pořad Na pohovce JK a tak Markéta doporučila téma Květy Fialové dramaturgyni Českého rozhlasu Aleně Blažejovské.

„Zvažovali jsme, kam seriál zařadit, a nakonec padla volba na literárně publicistický magazín Zelný ring. Ten vysíláme každou sobotu od 17 do 18 hodin a zhruba v polovině je patnáctiminutový prostor pro memoáry. A právě tam nyní každou sobotu zní Splněný sen Květy Fialová,“ říká dramaturgyně.

Své vzpomínky do rozhlasového seriálu přepsal sám Josef Kubáník. „Jednotlivé díly mi posílal, abych je redigovala, ale nebylo moc co upravovat, je to už zkušený knižní i rozhlasový autor,“ podotýká Alena Blažejovská.

Režie natáčení seriálu se ujal Lukáš Kopecký, též zkušený rozhlasový režisér a navíc umělecký šéf Slováckého divadla. „Dohodli si termín u nás v Brně ve studiu a pokud vím, všech deset dílů natočili za jeden den. To by, myslím, nikdo jiný nezvládl,“ uzavírá s úsměvem dramaturgyně.

„Hradiště je moje Šangri-La,“ říkala Květa Fialová

K divadlu odešla v pouhých 16 letech, záhy hrála u Voskovce a Wericha a její nevšední krása neunikal ani filmařům. Květa Fialová zasvětila divadlu i filmu celý život a stala se nezapomenutelnou divou.

Ztvárnila stovky rolí na divadle i ve filmu a byla aktivní do vysokého věku. Nedlouho před svými 80. narozeninami přijala pozvání do Slováckého divadla na premiéru muzikálu Adéla ještě nevečeřela a změnil se jí život.

„Hned ten první večer jsme měli pocit, jako bychom se znali už dlouho,“ popisoval později osudové setkání Josef Kubáník, který se stal jejím životním přítelem a důvěrníkem. A taky divadelním kolegou. „Paní Fialová se rozhodla, že si spolu k jejím 80. narozeninám ve Slováckém divadle zahrajeme její vysněnou hru Harold a Maude. Jak řekla, tak se stalo, protože nic nepovažovala za nemožné,“ usmívá se herec.

Za roli Maude nakonec získala Květa Fialová v roce 2011 Cenu Thálie. „Hradiště se stalo mým domovem, je to moje Šangri-La,“ narážela na smyšlené rajské město a skláněla se před Slováckým divadlem i ve své děkovné řeči při přebírání Thálie. I o tom seriál, který vysílá Český rozhlas pravidelně každou sobotu v 17.30, vypráví.