Jak k tomu došlo? „Před Vánoci jsem v rozhlase točil vzpomínání na Květu Fialovou a když jsme skončili, vedoucí programu Markéta Janíková mi nabídla spolupráci a hned přišla s tím, že bych mohl mít vlastní autorský pořad. A já jsem si vzal chvíli na rozmyšlenou, ale víceméně jsem věděl hned, že kývnu, protože pro Český rozhlas mám slabost už od dětství a mít tam svůj pořad? To je sen. A kromě toho - s Markétou a jejím týmem je radost pracovat,“ říká Jožka.

Tři otázky pro Jožku Kubáníka

O čem bylo vaše první vysílání?

Protože jsem byl moderátorským nováčkem, tak jsem zvolil téma moderátorů. Co všechno musí umět, jak bojují s trémou a jaké nástrahy je mohou ve vysílání potkat. S vedoucí vysílání  Markétou Janíkovou jsme pak přemýšleli nad hosty a Markéta sama přišla s tím, že se nebudeme držet při zdi a rovnou jsme si na mou rozhlasovou pohovku pozvali generálního ředitele Českého rozhlasu René Zavorala a s ním i zkušeného rozhlasového moderátora a hereckého kolegu Honzu Čenského.

To bylo sobotní vysílání, ale posluchači se s vámi potkali i v neděli. To jste zvolil jaké téma?

V neděli jsme vzpomínali na seriál Arabela, který se na obrazovkách objevil před 40 lety a stále patří k tomu nejlepšímu, co u nás na poli seriálů vzniklo. Ve vysílání jsem si o Arabele povídal s Ondrou Kepkou, který hrál Honzíka, tedy syna pana Menšíka, a protože chci oslovovat i osobnosti z regionu, tak mým druhým hostem byl zkušený filmový a televizní dramaturg Jan Gogola. Prozradili jsme málo známé informace ze zákulisí a došlo i na veselé historky, třeba tu, kdy Ondra s Veronikou Týblovou, která hrála Mařenku, vyprali uprostřed natáčení kostýmy, protože měli pocit, že to prostě potřebují.

Kde si můžeme vaše pořady poslechnout?

Ty z uplynulého víkendu najdete v archívu Českého rozhlasu Zlín a živě se přihlásím zase v sobotu a v neděli od 14.00 hodin 20. a 21. března.

Páčky, čudlíky a hlídat si čas

Práce rozhlasového moderátora má nejrůznější úskalí, která by posluchače možná ani nenapadly.

„Vysílání má přesně určený čas na zprávy, písničku, reportáž nebo slovo moderátora. Ležel jsem v tom několik týdnů a snažil se ten systém dostat do hlavy,“ popisuje Josef. „Nestačí si pouze sednout za mikrofon a něco říkat, ve všem je precizní a propracovaný systém. Pořád počítáte, kolik času vám zbývá. Moc mě to všechno ale baví poznávat, protože mám výzvy rád,“ dodává oblíbený herec s tím, že zatím naštěstí nemusí odbavovat vysílání, tedy míchat zvuky, písničky, přepojovat posluchače, hosty a zprávaře. „Na to mám vedle sebe šikovného Toma Chrástka, snad se mnou ještě chvíli vydrží,“ směje se Jožka.

Kdy se můžete uvelebit Na pohovce Jožky Kubáníka?

První sobotní a druhý nedělní díl pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka je už nyní k poslechu v archivu Českého rozhlasu Zlín. Živě se Josef Kubáník ze své pomyslné pohovky přihlásí opět o víkendu 20. a 21. března ve 14 hodin.

„Trochu nás teď zlobí covidová situace, kvůli které jsou v rozhlase týmy rozdělené, proto zatím budu vysílat po čtrnácti dnech vždy dva víkendy po sobě, a to sobotu i neděli. Až se všechno ustálí, čeká mě pravidelné vysílání každou sobotu,“ říká Josef Kubáník.

Otázka pro Markétu Janíkovou, programovou ředitelku Českého rozhlasu Zlín: Proč jste pro spolupráci oslovila právě Josefa Kubáníka?

„Jožku jsem si vysnila už v sobě, kdy Český rozhlas Zlín začínal. Znala jsem jeho hlas z rádií, ve kterých jsem dříve pracovala, a léta se známe i osobně. Viděla jsem v něm velký potenciál, ale pro spolupráci stále nebyla příležitost, až teď. A když vidím, jak jeho pořad vzniká, jak natáčíme a pracujeme, musím říct, že Jožky je pro divadlo snad i škoda. Má dokonalý rozhlasový hlas a velký talent, ovšem nejen tím, co říká, ale především svým srdcem. Má rád lidi. A to je pro rozhlasového moderátora naprosto zásadní.“

Kdo usedne na rozhlasovou pohovku?

„Chtěl bych oslovovat osobnosti, kterých si vážím, mají lidem co říct a jsou oblíbené napříč generacemi. V hlavě se mi hemží jména Marka Ebena, pana Svěráka, zpěváka Dana Bárty, ale také mých kamarádů, jakými je třeba Ondra Brzobohatý, Vojta Dyk, Ondra Rychlý, ale určitě  oslovím i osobnosti z regionu včetně mých talentovaných kolegů a přátel ze Slováckého divadla. Moc se na všechny těším,” prozrazuje plány Jožka Kubáník.

Vizitka Jožky Kubáníka

Vystudoval Zlínskou vyšší odbornou školu umění ve Zlíně a dva roky působil v tamním divadle. Od roku 1999 je oporou souboru Slováckého divadla. Ztvárnil desítky nepřehlédnutelných rolí, jako například titulní postavu v dramatu Autista, Dlouhé Bidlo v kultovních Rychlých šípech. Nezapomenutelný je jeho Stanley v komedii 1+2=6. Po boku Květy Fialové si zahrál titulní role v tragikomedii Harold a Maude či Oskar a růžová paní. Naposledy ho mohli diváci vidět jako prohnaného obchodníka Fistra v laskavé komedii Deskový statek.

Je autorem knižního bestselleru Poslední deník Květy Fialové z roku 2019, vloni vydal úspěšný trhriller z divadelního a filmového zákulisí Herec.

Dlouhá léta se zabývá marketingem a sociálními sítěmi, které spravuje pro své domovské Slovácké divadlo a několik dalších firem a institucí.

Miluje Paříž, horkou vanu, léto a bramboráky.