„Na rodičáku se bojím, že ze mě vypadnou repliky z Úči,“ směje se Kamila Zetelová

Roli učitelky Sabiny Milerové v komedii Úča musí pryč! hraje Kamila Zetelová, manželka režiséra Michala Zetela. Pro maminku tří dětí je to v současné době jediná divadelní práce. A přiznává, že si každou reprízu velmi užívá.

Kamila Zetelová coby třídní učitelka Sabina Milerová

Kamilo, jaká je podle vás komedie Úča musí pryč!?

Rozumím jí čím dál víc. Máme teď už dvě děti ve škole a i já jsem narazila na paní učitelku, se kterou jsme si úplně nesedly. Na poslední rodičák jsem přišla s obavou, že ze mě vyjdou věty kolegyně Hejcmanové, například: ‚Ale paní učitelko, to byla vaše povinnost, informovat rodiče!' (smích). Moje maminka i tcháni byli ale učitelé, takže mám pochopení i pro druhou stranu, vlastně rozumím každé postavě komedie.

Co vám o komedii říkají po zhlédnutí samotní diváci?

Nejlepší i nejděsivější je to, že nám především učitelé říkají, že ta hra je napsaná úplně přesně podle toho, co sami zažívají. Že opravdu dochází k vyhroceným situacím, kdy rodiče jsou mylně přesvědčení o dokonalosti svých dětí. A že i kdyby zrovna tito rodiče na hru přišli, budou se smát a nepoznají se (smích).

Užíváte si zájezdy, kterých má inscenace čím dál víc?

Nejsem z Hradiště, takže pro mě je to zájezd pokaždé. A vždycky je to pro mě velký relax. Když to jen trochu jde, vyrazím dřív na kafíčko s některou z hradišťských kamarádek nebo do obchůdků, které u nás v lese, kde žijeme, nemám. Je to pokaždé takový můj den zakončený skvělou Účou. A přiznávám, že pokaždé se těšíme i na zájezdové pohoštění (smích).

Druhá nejhranější a žádaná po celém regionu

Komedie Úča musí pryč! vstoupila před půl rokem do historie Slováckého divadla. Šestnáctý dubnový den herci odehráli 130. reprízu a v tu chvíli překonali i veleúspěšnou komedii 1+2=6. Úspěšnější jsou už pouze jen Rychlé šípy s více než 530 reprízami.

Inscenace o pětici rodičů, kteří chtějí odvolat učitelku svých dětí, ale ta se nechce jen tak dát, měla premiéru 22. ledna 2018 a účinkuje v ní celkem sedm herců. Divadlo ji uvádí přímo ve třídě Základní školy Unesco, ale čím dál více o komedii stojí i nejrůznější města a obce po celé Moravě. Prozatím absolvovala zájezdy do škol v Huslenkách, Velkých Pavlovicích, Vsetíně, Adamově, Havřicích, Vlčnově, Hroznové Lhotě, Nivnici a v minulém týdnu hostovala v Zubří. Tam byl o ni takový zájem, že se hrála hned dvakrát, a to od 15 a od 19 hodin.

Čtrnáctý zájezd mimo ZŠ Unesco je naplánovaný na pondělí 16. října, kdy komedie zamíří kvůli velkému zájmu už podruhé do Nivnice a oslaví zároveň 140. reprízu.

Když na zájezdu zvoní, kdy nemá

Součástí inscenace je i Vladimír Salčák, který zastává funkci inspicienta, nápovědy a zároveň hraje Školníka. „Mým úkolem je přenést diváky do doby a pocitu, kdy se školníci opravdu chovali hrozně, na všechny křičeli, že se nepřezuli a podobně. Dnes už snad není tak kruté, ale já si záměrně hraju na pitomce,“ usmívá se Vladimír, který byl dříve ve Slováckém divadle v angažmá a nyní funguje jako archivář a občasný herec.

Školník vítá rodiče v ZŠ Unesco a samozřejmě i na zájezdech, kde už došlo i ke zpestření jeho role.

„Na Unescu máme zařízeno, že zvonek večer nezvoní, aby to nerušilo představení, ale při zájezdu v Velkých Pavlovicích se na to zapomnělo. Seděl jsem před třídou a najednou začalo zvonit. Věděl jsem, že ředitel i místní učitelé jsou právě na našem představení. Ředitel ale vyběhl, něco zmáčkl a zvonek ztichl. Přemýšlel jsem, jak ho co nejnenápadněji znovu zavést do třídy, aby o nic nepřišel. Nakonec jsem coby školník otevřel dveře a poslal jej dovnitř se slovy: ‚No to se nám tady nesmíte courat po škole!'. Samozřejmě následoval výbuch smíchu od ředitele samotného i od jeho učitelů,“ uzavírá pobaveně Vladimír Salčák.