Pane Peřino, proč jste napsal pohádku právě o hmyzu?

To je docela vtipná historka. S režisérem Tomášem Dvořákem jsme hledali inspiraci na další spolupráci. A tehdy s námi seděl u piva i jeho syn Vojtěch a ten řekl: „Udělejte něco o komárech, ty jsem na divadle ještě neviděl.“ A mě to úplně nadchlo, navíc nalezení nového prostředí v divadle obrovsky nakopne tvůrčí procesy. Tady se to povedlo, vznikla už i rozhlasová hra a chystá se knížka. Dodnes Vojtovi pokaždé poděkuji, když se vidíme.

Je vaše pohádka poučná, vtipná, dojemná?

Doufám, že tam je všechno tohle, a ještě navíc je dobrodružná. Primárně je o lásce a síle přátelství, ale protože komáří život je drsný, tak je to maličko i o umírání. Pro dospělé jsem tam vložil variaci na Romea a Julii, zkrátka když se komár zamiluje do světlušky (úsměv).

Jaké nejhezčí reakce dětí na Komáry jste zaznamenal?

Když hostovali v České Lípě, tak nám později napsal pan provozní ředitel, že ještě teď stojí před divadlem a směje se, protože když děti odcházely, všechny křičely: „Krev! Krev!“  A kdo chce vědět proč, ať přijde v neděli do divadla (smích).