2. 2. 2011
V neděli 27. února se rozloučíme s Našimi furianty. Přicházeli k vám na našem jevišti více než rok a půl. Byli jsme s nimi v Praze, Kroměříži, Uherském Brodě, hráli jsme je na hradě Buchlově. Derniéra bude zároveň kulatou – čtyřicátou - reprízou. Režisérem inscenace je Igor Stránský, který však nezahálí a už 14 dnů připravuje pohádkovou komedii Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Položili jsme mu dvě otázky.
Pane řediteli a režisére, blíží se derniéra Našich furiantů ve vaší režii. Vy už ale pilně připravujete spolu s herci jiný český klasický titul - Dalskabáty, hříšnou ves. Bude se vám po Furiantech stýskat?Stýská se mi tak trochu po každé inscenaci, na které jsem se režijně podílel, protože do každé vkládáte kus své duše. Někde jsem se už zmínil, že každá inscenace, kterou studuji, je pro mne něco jako nová milenka. A když je milenka skutečně dobrá, rád se k ní vracíte. Proto jsem se k Našim furiantům vrátil a režíroval je podruhé. A na konci února zbude příjemná vzpomínka…
Čím chcete nalákat diváky na Dalskabáty?
Odpovím vám otázkou. Proč se i dospělý divák neustále vrací k Pyšné princezně, Popelce, Princezně se zlatou hvězdou, Mrazíkovi nebo Hrátkám s čertem? Protože většina dospěláků touží mít na chvilku, na chviličku duši dítěte. A tento okamžik pohody mohou nabídnout Dalskabáty. Jsem o tom přesvědčen a proto je režíruji. Podruhé, po osmadvaceti letech…