Vzpomínáš si, když´s viděl Šakalí léta poprvé? Šakalí léta jsem poprvé viděl v době, kdy se promítal v kině. Nijak mě neohromil, moc jsem mu nerozuměl. Pořádně jsem si ho vychutnal až o mnoho let později v nějakém art klubu. Celé kino zpívalo "Dej nám, pánbůh..." a já ne, neznal jsem slova, tak jsem se aspoň vrtěl, snad do rytmu. Proč podle tebe Šakalí léta tolik táhnou do hledišť? Protože jsou dobré. A až se rozkřikne, jak krásně tančíme rock and roll, tak to budeme hrát třikrát denně. Je pro tebe práce na muzikálu náročnější, než "obvyklá" činohra? Ve Slováckém divadle se dělá spousta hudebních inscenací, takže se mi obvyklý rozdíl mezi "obvyklou" činohrou a "obvyklým" muzikálem stírá. Je něco speciálního, co ses musel naučit pro Šakalí léta? Na jevišti tančím rock and roll se svojí přítelkyní (Eva Blahynková, pozn. red.) a musel jsem se naučit i speciální druh vzájemné komunikace. To znamená, že na zkouškách se na sebe usmíváme a doma pak řešíme všechny modřiny, pošlapané nohy a otlučená kolena. Je to vzrušující a určitě se nenudíme. Jak se ti pracuje s Radkem Balašem? Mně s ním dobře. Jemu se mnou taky dobře. A nebo ne? Můžeš se ho prosím zeptat?