26. 11. 2009
Z repertoáru Slováckého divadla odejde v pondělí 30. listopadu inscenace hry Křídlo. Trojice herců Alžběta Kynclová, Irena Vacková a Zdeněk Trčálek s režisérem Lipusem pracovala už podruhé. Položili jsme všem hercům jednu otázku. Vnímali jste rozdíl při práci s režisérem Radovanem Lipusem na inscenaci Křídlo oproti zkoušení Pýchy a předsudku? Jaký?
Setkali jsme se u Křídla v komornějším počtu i příběhu. Měli jsme tedy na sebe mnohem více času a Radovan musel mít mnohem více trpělivosti, protože když se nám (hercům) nedaří jedna scéna, můžeme ji sice přeskočit a zkoušet jinou, ale stejně se k ní musíme zase vrátit a potýkat se s ní, protože nás nikdo nevystřídá - teda doufám.....
To, co měly Pýcha a Křídlo společné především, je, že autory obou her jsou ženy, stejně jako u obou jsou ženy hlavními hrdinkami. Dobově se však míjejí - děj Pýchy a předsudku se odehrává na konci 18.století, kdežto Křídlo je zasazeno do současnosti - díky svému poselství se ale může volně pohybovat v časoprostoru...
Alžběta Kynclová:
Ano, nějaký rozdíl jsem vnímala. Asi je to dáno typem hry, komorním obsazením, ale i tím, že se více známe. Režisérův přístup k nám byl při zkoušení Křídla otevřenější, bližší, plný lehkého humoru. Jakoby se sešli přátelé, aby spolu příjemně strávili denně pár hodin a jen tak mimochodem vytvořili inscenaci. (smích)
Zdeněk Trčálek:
Určitě. To potkání je daleko intenzívnější. Takové lidské. Mám pocit, že oproti Křídlu jsme Pýchu a předsudek jen nazkoušeli a pak hráli divadlo. Křídlo jde ale z nás, z našich osudů, z našich pocitů, je o nás... Těžko se o tom mluví. Některé okamžiky a motivy jsou pro mě velice osobní a vlastně nepříjemné.
Režisér dává při tvorbě inscenace dohromady mnoho složek tvořících nakonec jeden divadelní útvar a komunikace a vztah s herci v tomto procesu je jednou z nich. Položím Vám proto otázku trochu obecněji než hercům. Čím se pro vás odlišovalo zkoušení inscenace Křídlo od příprav Pýchy a předsudku v našem divadle?
Radovan Lipus:
Čím bylo zkoušení Jane Austenové a jak se zkouší Lenka Lagronová dnes? Stejné je to, že oba texty byly a jsou na jevišti nové. "Křídlo" je píseň duše - "Pýcha a předsudek" je ples. S Jane Austenovou jsme šli poutí v dějinách a čase romantickou anglickou krajinou. S "Křídlem" se zkoušíme - tady a teď - ve vlastních životech kolísavě vznášet. Žádnou z těch inscenací bych neměnil za jinou.