Pavlína Vašková: Když to na mě přijde, tak si i zařvu

Pavlína Vašková má všechno, co by měla herečka mít. Je krásná, talentovaná, vstřícná, miluje divadlo a kolegy, má v sobě pokoru a tvrdě na sobě pracuje. Její výkony uchvacují diváky i divadelní recenzenty. Jeden z nich dokonce napsal, že do Hradiště by se měli na Pavlínu jezdit dívat všichni, kteří rozhodují o cenách Thálie proto, aby viděli, jak má velký herecký výkon vypadat. Herečku nyní čeká další velká příležitost. Pod vedením režiséra Igora Stránského nastudovala slavnou roli Lízy v legendárním Obchodníkovi s deštěm. V sobotu měla premiéru.

Ve Slováckém divadle jste dva roky a už jste si zahrála spoustu velkých rolí. Která z nich pro vás byla nejzásadnější?

Nejzásadnější pro mě asi vždycky zůstane ta úplně první - postava Soni Walskové v Songu pro dva. Začala jsem s ní poznávat nejen hereckou profesi, ale i spoustu skvělých lidí. A navíc jsem se s ní mohla maximálně ztotožnit, což mi umožnilo pořádně se nad sebou zamyslet a trochu se zklidnit.

Je to jiné hrát hlavní roli v muzikálu a jiné v činoherní inscenaci?

V přístupu a v nadšení ne. Rozdíl je hlavně v únavě - z muzikálu mám unavené hlavně tělo, z činohry mysl.

Opět se na jevišti potkáváte s Tomášem Šulajem. Prozradíte, jaké je zkoušení s ním? Odtajníte nějakou veselou historku ze zákulisí?

S Tomem je zkoušení inspirující a profesionální. A taky veselé - odtajnit bych sice leccos mohla, ale takhle na papíře to bohužel tak vtipně nevyzní. A navíc  - na vykládání takových historek je stejně nejlepší zrovna právě Tom.  Takže si ho někdy zastavte a nechte si to povykládat od něj.

O čem je pro vás osobně Obchodník s deštěm?

O naději, o touze, o hledání sebe sama, o síle v člověku, o lásce  a o radosti z obyčejného života.

Dostala jste se vy sama někdy v životě do situace, kterou poznáváte u Lízy?

Ne, to ne. Je přitom paradoxní, že mě její osud dojímá víc než jiné postavy, s kterými bych se ztotožnit dokázala. Ona ale není chudinka, sama sebe nelituje. Jen ji vidíme ve chvíli, kdy si musí přiznat trpkou pravdu, a to člověka vždycky zabolí.

Při práci ve Slováckém divadle jste poznala několik režisérů. V čem je výlučný Igor Stránský?

Tak hlavně je to náš ředitel, a proto se potkáváme častěji než s jinými režiséry a tedy se víc známe. Myslím si, že má své divadlo moc rád. Má „nos" na kvalitní hry a snaží se divákovi ukázat čistý obsah příběhu. Nevytváří umělé významy, což by u tolik kvalitních her bylo jenom na škodu. Je to nadšený režisér a energický člověk.

Říká se o vás, že jste mimořádně klidná. Umíte se vůbec při práci rozčílit?

Jejda, no to teda jo! Je sice pravda, že je to moje rozčilování chvilkové a neagresivní a vždycky - aspoň myslím - kvůli dobru věci, ale jakmile zkoušíme, tak jsem plná emocí. Já většinou tak nějak bručím a vrčím a když to na mě přijde, tak si i zařvu!

Nebojíte se jít do tvůrčích konfliktů i s režisérem Stránským? Přece jen je i váš ředitel...

To je sice pravda, ale jak už jsem řekla, zkoušení je proces nabitý emocemi. Když s něčím nesouhlasím, nebo něčemu nerozumím, nezbývá mi než se ozvat. Rozhodně mě netěší oponovat panu řediteli, ale když se slušně zeptám nebo zkusím navrhnout drobnou změnu v procesu, který chceme všichni dotáhnout do zdárného konce, tak by strach ani neměl být na místě.

Slovácké divadlo nabízí předplatné na rok 2010. Na který titul byste se nejvíc těšila jako divák a na jaký coby herečka?

Jako divák jistě na všechny, ale pokud bych si musela vybrat jenom jeden, byl by to asi Harold a Maude. Pár mých šikovných kolegů se v této hře potká s charismatickou Květou Fialovou, a to bude jistě skvělá podívaná. A jako herečka se už teď těším na každou příležitost, kterou mi divadlo nabídne. V čem si ale nakonec zahraju, zatím netuším. Uvidíme...