V Přeletu nad kukaččím hnízdem hraješ poměrně negativní postavu – vrchní sestru Ratchedovou. Jak se ti zkouší a považuješ tuto roli za výzvu?

Postava sestry Ratchedové je pro mě obrovská výzva, to teda jo. Musím přiznat, že mi hledání této ženy dává dost zabrat. Ještě pár zkoušek před námi je a já doufám, že každá z nich mi hodně pomůže. Každopádně zkoušení bylo a je velmi emotivní, vyčerpávající, ale zároveň i přátelské a veselé.

Inscenaci připravuje režisér Igor Stránský. "Slyšíte" na sebe jako herečka a režisér a jaký režijní přístup obecně ti vyhovuje?

My jsme s Igorem oba Berani, takže se dokážeme pochopit, ale i pohádat. Ono zkoušení Přeletu je samo o sobě šílené a někdy jsme asi i proto byli trochu šílení všichni… A nejvíc mi vyhovuje, když mi režisér narovinu řekne, co dělám špatně, ale i dobře a zbytečně okolo toho dlouho nekrouží.

Celá hra se odehrává na psychiatrickém oddělení. Ty sama jsi měla možnost s kolegy navštívit Psychiatrickou nemocnici v Kroměříži. Dala ti návštěva tohoto zařízení nějaký impuls?

Ta návštěva byla velmi zajímavá zkušenost. Například pan primář, který s námi mluvil, byl pozitivní, inteligentní a vtipný člověk, kterému jsem opravdu věřila, že pro své pacienty chce jen to nejlepší. Hned tam mě ale napadlo, že z něho si vzor pro Ratchedovou rozhodně vzít nemůžu (úsměv).

(blš)