David Vacke:
Proč sis vlastně vybral k inscenování právě pohádky Josefa Lady?
S dramaturgyní Ivou Šulajovou jsme hledali nějakou klasickou pohádku, která by zas tak úplně klasická nebyla. A Ladovy Nezbedné pohádky tohle přesně splňují - vychází ze známých pohádkových zápletek, ale přitom jsou živé, překvapivé a hlavně - nezbedné...

Co podle tebe má správná divadelní pohádka splňovat? Jaká má být aby se líbila? A s čím se naopak v pohádkách (i filmových) nemůžeš ztotožnit?
Odhaduji, že takové pohádky, které bavily mě, když jsem byl dítě, budou bavit i současného dětského diváka. A pro mě, i když jsem už byl starší, patřily vždy k těm nejvděčnějším pohádky mého táty – Vojtěcha Vackeho. Takže nijak nezakrývám, že jsem se základními principy nechal inspirovat a s hrdostí se snažím na tátovu divadelní pohádkovou nit navázat. Děti jsou tak nedílnou součástí děje, postavy na jevišti s nimi čile komunikují a naopak vyžadují aktivitu po divácích, pohádka je plná písniček a k mé radosti se na Nezbedné pohádce společně s dětmi dobře baví také dospěláci. A co se mi v pohádkách naopak nelíbí? Doufám, že nic z toho v Nezbedné pohádce divák nenajde.

Alžběta Kynclová:
Je ti Princezna Máňa blízká? Čím?
Obě máme blízký vztah ke sportu  a nemusíme chlapy, co jsou na draka :-)

Štve tě na ní něco?
Jo, její věk, odvaha a nespoutanost :-)

Jaké vlastně byly tvoje pocity, když ses dozvěděla, že budeš hrát princeznu?
Že kdo si počká, ten se dočká... Už od malička, kdy jsem pochopila, že chci být herečkou, jsem věděla, že jednou budu hrát princeznu. Když jsem ale pro ni měla,  ten správný  věk, mi říkali, že díky mému chraplavému hlasovému zbarvení,  k tomu  nikdy nedojde....Takže jsem hrála čarodějnice,  jezinky, potrhlé babky, loupežnické náčelnice atd. Sice děti, pro které jsem tehdy tu princeznu hrát chtěla zatím vyrostly, zato však můžu být princeznou aspoň pro jejich děti :-)

Malí diváci ti fandí a pomáhají. Máš ráda komunikaci s nimi? Nebo jsi typ herečky, která by se raději do komunikace s diváky nepouštěla?
Mám ráda komunikaci s dětskými diváky. Ale když jsou v přesile a navíc zapálení, tak je to trošku těžší a bojím se :-)


Petr Čagánek:
Hrát líného Honzu musí být asi docela pohoda, ne? Vlastně jenom ležíš na peci…
Ani ne, většinou mám text spojený s pohybem na jevišti, tedy s aranžmá – takže často přemýšlím, která replika je v daný okamžik ta správná. Všechno je to najednou tak podobné! Ale jinak je to opravdu pohoda. Nastupuji (vylézám) na pec 25 minut před začátkem – a hrozí, že už se ve správný čas neprobudím…

Máš s Honzou mnoho společného?
Každý v sobě máme skrytý kus lenosti.

Zapotil ses v této roli vůbec?
Pod peřinou a v pekle.

Vyskytlo se něco během zkoušení, s čím jsi přece jen musel trochu bojovat? Co úplně snadné nebylo?
Vžil jsem se do role natolik, že jsem občas musel bojovat se spánkem.

Čím myslíš, že je Nezbedná pohádka zajímavá pro děti a čím pro dospělé?
Děti jsou zapojeny do vytváření děje a to je samozřejmě moc baví. Dospělí se pak mohou bavit třeba samotnou reakcí svých ratolestí… (Oba – dítě i dospělý – si však určitě najdou v naší Nezbedné pohádce to své.)