Recenze na Očištění: Dušek obdělal Zelenkův záhon cibulovin

Budějovická česká premiéra Očištění Petra Zelenky, napsaného pro krakovský Teatr Stary, mne nepřesvědčila, že je to hra stejně silná jako Příběhy obyčejného šílenství, Teremin nebo filmy (scénáře či režie) Knoflíkáři, Samotáři, Rok ďábla a Karamazovi. Inscenace hradišťského Slováckého divadla naopak ano.

Recenzi J. P. Kříže na inscenaci hry Očištění uveřejnil deník Právo.
Na jihu Čech režíroval Očištění Martin Glaser, který nepronikl pod slupky příběhu. Cibulky prokřížených osudů postav až k osazení do složité mediální destrukce naší reality naopak pečlivě a nápaditě ošetřil Zdeněk Dušek v Uherském Hradišti.

V krajině Poňadří

Ve vší rozmanitosti vyrostly narcisy, tulipány, řebíčky-královské koruny, konvalinky, lilie, hyacinty, ocúny... Hýří barvami, ale uříznuté květy bez vody rychle vadnou...
Je to příměr s vazbou na smysl Zelenkovy hry bez jediné kladné postavy, pomineme-li nevinnost spisovatelem Michalem znásilněného ani ne dvanáctiletého sousedovic Lukáše.
Viník se trápí a hledá pro sebe trest. Má jím být přiznání v televizní hře na pravdu - dala příběhu jméno. Netrefil ale do správného media. Které jím ale dnes je - v čase unifikace, bulvarizace a debilizace, kdy měřítkem není kvalita, nýbrž sledovanost?!
Z obrazovky až na poslední Mohykány zmizela investigativní publicistika, místo odborných diskusí o věcech veřejných se lidu vemlouvají stále stejnější ksichty klonů brontosaurů přežvykujících naučené programy, a neschopných přemýšlet.
Moderátorky švitoří, akčně gestikulují, rády ukazují poňadří a národ jim, nikoli prázdnu kolem nich, dunícímu bezobsažnou právničinou jak mnoha slovy neříci nic, naděluje sledovanost. Tak o tom všem je Zelenkovo Očištění.

Zelenka očištěn

Dušek všechno vrchovatě naplnil hraním mezi slovy. Divák vnímá i pohnutky. Záměnu morálky za úspěch. Zase po čase skvělý Tomáš Šulaj (Michal), a Irena Vacková (jeho žena Monika), a s nimi Alžběta Kynclová, Pavel Majkus...
A další hodnoty: Promyšlená dramaturgická práce Ivy Šulajové, přesný, nijak rozměrný, ale příběh ukotvující hudební telepart Daniela Fikejze a odkrytí pozadí molochu televizního studia snímáním epizod na kameru (Petr Čagánek, Petr Žajdlík, Kamil Nevřiva). Moc dobrý Zelenka, znamenitý Dušek, jedinečné Hradiště!

Jiří P. Kříž