Reportáž: „Musíte tleskat a smát se za tři.“ Slovácké divadlo zase hraje

„Dobrý večer, mohu vidět vaše vstupenky?“ ptal se v úterý v půl sedmé večer u vchodu do Slováckého divadla sympatický muž. Při druhém pohledu „za roušku“ v něm návštěvníci prvního pokaranténního představení mohli rozeznat ředitele divadla Michala Zetela.

Vedle něj stála manažerka Jitka Honsová a o krok dál nabízela desinfekci herečka Monika Horká. Všichni předpisově v rouškách s nápisem „Jsme Slovácké divadlo!“ a gumových rukavicích. V tak výjimečný den se totiž rolí uvaděčů ujali lidé ze zákulisí i z jeviště Slováckého divadla.

Herci? Netradičně ve foyer

„Pro mě je to taková milá vzpomínka, protože jsem tři roky dělal uvaděče v divadle Husa na provázku. Rád jsem se tedy přihlásil hned, když přišla výzva, abychom se dobrovolně zapojili do organizace dnešního večera,“ svěřil se Martin Hudec, který postával ve foyer divadla s programy k Rychlým šípům v ruce.

To se zaplňovalo mnohem sporadičtěji, než je to ve Slováckém divadle běžné, a u neustále beznadějně vyprodaných Rychlých šípů obzvlášť. Divadlo totiž mohlo svou kapacitu naplnit jen z jedné třetiny, a tak Šípy v úterý vidělo 128 diváků z 382 možných.

„Lístky jsme měli koupené už dávno a jsme rádi, že je konečně něco otevřeno, něco se děje. Rychlé šípy jsme ještě neviděli, tak se těšíme,“ svěřil se pár minut před začátkem představení Patrik Belota ze Zlína.

O kabáty v šatně se divákům netradičně postarala inspicientka Kamila Mitáčková. „Takže nejdřív vezmu kabáty, pověsím, teprve potom vydám číslo. No není to tak lehké, jak to vypadá,“ smála se Kamila, která se pomalu chystá na návrat z mateřské dovolené a roli šatnářky si vyzkoušela poprvé.

„Do té bedny se nemůžeme vlézt.“

V jedné z hereckých šaten se na svou roli připravovali Petr Čagánek coby Jarka Metelka, Pavel Hromádka jako Černý jezdec nebo Old Shatterhand, a překvapivě taky Pavel Majkus. „Mám dnes záskok za Petra Blahu. Už jsem to hrál, ale asi před dvěma lety, předtím zase před dvěma, takže se to pokaždé učím znovu a znovu,“ svěřil se herec, který nezapomenutelně ztvárnil logopeda Lionela Louge v oceňované Králově řeči.

Vedle ve vlásenkárně mezitím usedli do křesel David Vaculík a Petr Čagánek, aby jim Šárka Bellanová mohla na vlasy nanést typické výrazné barvy. „Myslím, že dneska se do té bedny nemůžeme vlézt,“ zhodnotili kamarádi po krátké výměně názorů o karanténní životosprávě své současné proporce.

Zvláštní atmosféra s papírovými diváky

Kdo někdy zažil některou z více než 500 repríz Rychlých šípů, může potvrdit, že jejich atmosféra je vždycky jedinečná. Diváci se smějí od začátku do konce a oceňují výkony herců častými potlesky na otevřené scéně. A i když vedení divadla připravilo pro herce překvapení a místa, která musela zůstat prázdná, zaplnilo vytištěnými fotkami předplatitelů, třetinová návštěva byla jednoduše znát.

„Bylo to zvláštní. Zpočátku jsem si říkal, že reakce diváků byly přes ty roušky tlumené. A šlo poznat, že ze začátku byli zaražení jak diváci, tak my. Ale zhruba od půlky už se to uvolnilo a začalo to být fajn,“ zhodnotil první představení Tomáš „Rychlonožka“ Šulaj.

„Na tomto výjimečném stavu si můžeme uvědomit, jak velké štěstí máme, když jsou naše představení prakticky stále vyprodaná. Spousta divadel hraje pro poloprázdné sály běžně,“ dodal jeho kolega Josef Kubáník, který v Šípech ztvárňuje Dlouhé Bidlo.

Diváci reagovali jak na tradiční vtípky, tak na aktuální „koronavirové“. „Ten les je dnes nějak prořídlý. Ale o to víc nebezpečný,“ hodnotil Old Shatterhand Pavel Hromádka pohled do hlediště. Při interakci s diváky vzali Šípáci do hry roušky.

Nakonec si diváci vzali k srdci úvodní slova ředitele Michala Zetela „Musíte se dnes smát a tleskat za tři!“ a odměnili herce dlouhotrvajícím potleskem.