Roberte, vzpomínáte si ještě, s jakými pocity a očekáváními jste před 12 lety začal zkoušet komedii 1+2=6?

Vzpomínám na první čtenou zkoušku. Proběhla u nás na zahradě pod pergolou. Byla pohoda, dost jsme se nasmáli a to nejen při samotném čtení. Už tehdy jsem si říkal, že by takhle vtipný text nazkoušený s touhle partou mohl vést k nějakému pěknému výsledku.

Jak se podle vašeho názoru za těch 130 repríz inscenace změnila?

No já doufám, že moc nezměnila. Připomínkuji po premiéře vždycky dost repríz s divákem, aby se inscenace usadila. A potom už jen doufám, že se bude hrát plus minus stejně.

U tohoto typu komedie, kdy je vše situačně provázané a načasované, to ani jinak nejde. Teda krom textových a hereckých exhibicí Jožky Kubáníka. S tím jsem ale počítal a pokaždé se na to těším. Někteří kolegové se sice asi až tak moc netěší, ale to se nedá nic dělat. Jožka je vtipný a divák ho miluje, budiž mu odpuštěno.

12 let je dlouhá doba. Je něco, o čem si dnes říkáte, že byste to tehdy udělal jinak? 

Vždycky je co zlepšovat, ale asi bych to teď dělal podobně. Hra je vlastně takový manuál od autora, kdy jednotlivé gagy a situace jsou přesně popsané a na režisérovi je „pouze“ tyto gagy a situace jevištně oživit.  Což na diváky skvěle funguje a hra i herci jsou opravdu vtipní, a jsem za to rád. Ale už bych se k tomu nevracel. Ve své profesi v současnosti tenhle typ situačních komedií už nevyhledávám. Jsem raději, když při zkouškách něco nového vzniká a nemusím plnit pouze závorky autorovy.

Ze čtyř inscenací Slováckého divadla, které se dočkaly 100 repríz, jste režíroval dvě. Prozradíte tajemství úspěšné komedie?

Je to vlastně jednoduché, nejsou v tom žádné čáry. Dobrý text, vstřícní a talentovaní herci, nějaká ta invence, smysl pro humor a umění zbavovat se vlastních nápadů.

Robert Bellan: z herce režisérem, spisovatelem a ilustrátorem

Ještě v roce 2001 mohli příznivci Slováckého divadla Roberta Bellana vídat na jevišti coby herce (Babs v Charleyove tetě nebo Milouš v Saturninovi). Zlomovým momentem pro rozhodnutí být režisérem na plný úvazek se stala obrovská popularita, kterou si získaly Rychlé šípy. K příběhům Mirka Dušína a jeho kamarádů přidal pak Robert Bellan dalších sedm inscenací včetně 1+2=6.

Jako herec získal Robert 3× cenu popularity Slovácký Oskar a 4× na ni dosáhl jako režisér.