Terezo, po spolupráci na inscenacích Fidlovačka a Platonov – Ztratil Hospodin trpělivost? se vracíte do Slováckého divadla ve své první samostatné režii. Zvolila jste kanadskou hru Tom na farmě. Proč právě tento kus?

S dramaturgyní Ivou Šulajovou jsme se probraly bezmála šedesáti tituly, abychom našly ten ideální pro Malou scénu. Je až s podivem, kolik z nich se zabývalo otázkou homosexuality a homofobie. Což značí, že téma není neaktuální. Já osobně jsem tento titul měla již tři roky zapsán v diáři. Nejprve jsem viděla před několika lety stejnojmenný kanadský film Xaviera Dolana na Karlovarském filmovém festivalu. Po nějaké době, když mi film stále visel v hlavě, jsem zjistila, že byl natočen podle původní kanadské divadelní hry. Kromě toho, že je hra velmi dobře napsaná a nabízí krásné postavy, pro herce tak výborné příležitosti, obsahuje zároveň velmi mnoho aktuálních témat, o kterých si myslím, že je na divadle potřeba mluvit, respektive hrát. Jedním z nich je bezesporu homofobie, která dle mého mínění není v naší společnosti jen ojedinělým prvkem. Ale ačkoliv by se mohlo zdát, že z pozice své „atraktivity“ jde o téma hlavní, není tomu tak. Je to jen rozbuška. To, co začíná být opravdu zajímavé, a kde se začínají otevírat daleko niternější témata, je ve chvíli, kdy postavy zaujmou vůči tomuto tématu vlastní postoj. Zde se navíc příběh začne odvíjet od dramaticky vyostřeného momentu – pohřbu člověka, kterého všichni znali a měli k němu intenzívní vztah. Ať už mateřský, bratrský, partnerský, nebo pouze sexuální. Je to krystalická studie vztahů, které jsou ovlivněny touto úvodní startovací situací. Mrtvý, který ačkoli zde není nikdy reálně přítomen, nadále ovlivňuje životy všech pozůstalých.

Tom na farmě je u nás zatím známý pouze filmovým divákům, na jevišti Malé scény bude mít hra českou premiéru. Čím myslíte, že by mohla oslovit publikum?

Trochu jsem vám odpověděla již v předchozí otázce, ale... Svou přímostí a nesmlouvavostí. Myslím si, že obsahuje mnoho témat, která se nás dotýkala, dotýkají a stále dotýkat budou. Například potřeba někam patřit a identifikovat sebe sama skrze vnímání druhých, pocit samoty a vykořeněnosti, přítomnost lží a přetvářky atd… To jsou další střípky do celkové skládanky. Myslím, že každý máme svoje lži, tajnosti a nenávisti. Toužíme, abychom byli milováni a mohli milovat. A to svobodně, bez omezení, strachu nebo zákazu.

Název hry evokuje knížku pro děti. Nevadí Vám, že je možná trochu zavádějící?

Sám autor píše v předmluvě o tom, jak hledal vhodný název pro tuto hru. Uvádí i několik příkladů. Sám dodává, že podobně jako celá hra, jde o název klamavý. Mně osobně název hry nevadí. Ačkoliv může evokovat dětskou knížku, tak to, co se uvnitř hry odehrává, už rozhodně pohádkové není. Zároveň to odkazuje i k některým tématům hry – lži, dva synové, matka, tedy i dětství, aj. Název hry nám mimo jiné vnukl i myšlenku na výtvarné ztvárnění – na jevišti stojí dvě zvětšené stránky dětského leporela. Dokonce se jedná o osobní leporelo z dětství výtvarníka inscenace Davida Janoška. Na druhou stranu, když to vezmeme doslovně a s humorem, tak ono to je opravdu tak, že Tom přijede na farmu, kde je pak po celý zbytek hry. Od prvního obrazu až po ten poslední.

Tom na farmě je o setkání dvou světů – města a venkova, kde vládne přetvářka. Myslíte, že je tento "problém" pořád aktuální?

Myslím, že je jedno, jestli jste ve městě nebo na vesnici. Přetvářka se může zakořenit a rozvíjet v obou světech. Samozřejmě ale, že rozdíly, co se venkova a města týče, pokud se jedná o města větší či rovnou hlavní, stále existují. Mně osobně ale přijde daleko zajímavější onen moment, ve kterém se oba světy začnou protínat. Ve hře se to odráží na rozdílném pohledu na svět, starostech, povinnostech a především na tom, jak kdo vnímá realitu daných věcí. To, co je pro jednu stranu normální, je pro druhou stranu divné, zvláštní, krásné nebo třeba jen nové. Pro kluka z města jako je Tom může být nakonec daleko skutečnější slyšet štěkat psa a vidět, jak se rodí tele, než jeho život ve městě.

Co se týče hereckého kvarteta – Hudec, Maňák, Tihelková, Josková. Jak se Vám s nimi a ve Slováckém divadle pracovalo?

Zkoušet ve Slováckém divadle je radost. Ať už jako asistentka nebo i teď na Malé scéně. Menší počet herců vám dává možnost mít více otevřené zkoušení, malý prostor vám pak nabízí větší intimitu a bližší dialog s divákem.

Blanka Šmejdovcová

Tereza Říhová

Narodila se roku 1985 v Praze. Po maturitě na Gymnáziu Christiana Dopplera zamířila na FFUP do Olomouce, kde absolvovala magisterské studium Teorie a dějin dramatických umění a následně Speciální pedagogiku se zaměřením na dramaterapii. Poslední destinací její studijně-divadelní cesty se stala brněnská JAMU, kde na jaře 2016 završila svá magisterská studia režie absolventskou inscenací Opičárna aneb adekvátní pocit smyslu života v Divadelním studiu Marta, kde rovněž dramaturgicky spolupracovala na inscenaci Dodo Gombára Ó, Brno!. Má za sebou režii řady studentských projektů, scénických čtení v Městském divadle Zlín, ve Východočeském divadle Pardubice nebo v pražské Vile Štvanice. Spolupracuje s divadly napříč celou republikou – v Činoherním studiu v Ústí nad Labem můžete vidět její inscenaci Pinocchia, v olomouckém Divadle na cucky groteskní komedii Už nikdy sám! nebo v Městském divadle ve Zlíně inscenaci Mikve.