Rozhovor s Jaroslavou Tihelkovou

Novinka Slováckého divadla Čarodějnice v kuchyni se blíží. Komedii, jež je druhou inscenací připravenou v rámci dramaturgické linie OFF, uvedeme na zimní terase restaurace Beef & Beer. V režii Michala Skočovského se v hlavních rolích představí Monika Horká a Jaroslava Tihelková. 
Dnes vám přinášíme rozhovor právě s Jaruškou...

Jaruško, v Čarodějnicích ztvárníte jednu z hlavních rolí. Těšila jste se, nebo jste spíše pociťovala obavy?
Ne že bych se přímo bála, ale člověk je takový malinko napnutý, jelikož budeme hrát v netradičním prostoru a ani zkoušek nebylo mnoho a navíc člověk neví, jak budou lidé reagovat. Je to pro menší počet diváků, takže člověk je na vážkách, že se jako těší, ale přitom má takové vnitřní napnutí, jak to dopadne.

Jak na vás Čarodějnice po prvním čtení zapůsobily?
Přiznám se, že když jsem to přečetla úplně poprvé, tak jsem se docela pobavila, protože ta role, co hraje Monika, je pro mě strašně vtipně napsaná. Ale když to člověk četl víc a víc a začal to rozpitvávat, říkala jsem si, že to není tak jednoduché, že je to docela složitá záležitost. Já jsem vlastně nahrávač fórů Moniky, takže má figura je jiná. I když je pro mě zajímavá, nevím, jestli bude pro diváky tak zajímavá, jak role mé kolegyně. Ale těším se na to.

Co bylo při studiu role pro vás nejtěžší?
Nesetkala jsem se s tím, že budu muset během inscenace vařit jídlo a navíc ještě improvizovat s diváky.

Hlavní role ztvárníte vy a Monika Horká. Jak se vám spolu „partneří“?
My jsme na sebe zvyklé, vzhledem k tomu, že už jsme tady tolik let, tak si myslím, že tam problém vůbec není (smích). A celkově ta sestava lidí v Čarodějnicích je dobrá, bez problémů.

V inscenaci se objevíte jen čtyři. Vyhovuje vám komornější obsazení?
Já se přiznám, že „ansámblovky“ nemám ráda. Vždycky říkám, že nemám ráda jako herečka divadlo jednoho herce, to bych dělat nechtěla, i když jako divák se mi to líbí. Mám ráda vedle sebe společnost. Takže to, co děláme my, úplně to nejužší, čtyři lidi, to je nejmíň to, co by mohlo být, kdybych si mohla vybrat. Mám ráda, když je nás třeba do desíti lidí, to je super. Zase je fakt, že když jsme jenom čtyři, tak vlastně máme na sebe víc čas a všechno je více semknuté. Musíme si věřit a spoléhat se jeden na druhého.

Režisérem novinky je Michal Skočovský, který u nás zkouší poprvé. Jak byste ho přiblížila divákům?
Michal je takový usměvavý, pohodový člověk, plný nápadů, je s ním zábava, je hodně příjemný, klidný, i při zkoušení, Já mám vlastně takovou kliku, jsem si říkala, že v poslední době zkouším s mladými režiséry. Když jsme například dělali Tátu s Tomášem Pavčíkem, tak i on byl milý a vstřícní a člověku se dobře dělá. Přiznám se, že jsem ten typ herce, co potřebuje na zkoušce klid. Na mě když začne někdo být nepříjemný, tak já se stáhnu do sebe a nejsem schopná něco nového přinést.

Michal Skočovský také na sebe na první zkoušce prozradil, že je vyučený kuchař. Prostupuje to do zkoušení?
Ano, prostupuje. Například do jedné scény vymyslel, že si postavím nůž špičkou na dlaň a roztočím ho. To jsem si zkoušela doma a málem jsem si probodla ruce. A tak mi ukázal různé fígly. Je vidět, že tomu rozumí a to téma je mu blízké. Čarodějnice však nejsou o tom, ukázat, jak jsme zručné, ale spíše o vztazích ve hře. Naštěstí! (smích)

Inscenace se bude tematicky uvádět v  restauraci Beef&Beer. Je to vaše první zkušenost s alternativním prostorem?
Ano, já jsem se ještě s takovou věcí nesetkala. Když hrajeme na zájezdech, je to sice jiný prostor, ale inscenace je nazkoušená tady v divadle, takže že bych zkoušela pro jiný prostor, než je divadlo, tak to ne. Na jednu stranu jsem tedy hrozně zvědavá, ale na druhou stranu mám i trochu strach. Ty pocity se tak míchají dohromady. Ale říkám si, že se člověk pořád učí.

Co vy a jídlo, vaříte ráda?
Já se přiznám, že mám strašně ráda jídlo. Už od mládí jsem nebyla líná uvařit si sama pro sebe. Když jsem věděla, že budu v divadle i o víkendu, tak jsem si uvařila, na stůl si dala svíčku a užila si to. Mě vidina toho, že si udělám například „čínu“, k tomu vybičovala. Dnes už to tak není (smích). Takže, jak už jsem říkala, jako mladá jsem vařila moc ráda, poté jsem musela a teď, když jsem s přítelem, mám výhodu, že nemusím, jelikož je vyučený kuchař. Ale držím se toho, že člověk si má života užívat. Mám ráda všechno, ale s mírou. Prostě dobře se najíst, posedět s přáteli v létě u skleničky venku, to k tomu patří. Když vidím, jak se někdo cpe jen zeleninou, tak asi mu to chutná a pokud to tak je, je to v pořádku. Ale když to někdo dělá jen proto, aby měl 40 kilo, tak si říkám, že to ten život hrozně sužuje. Samozřejmě se snažím, abych nebyla širší, než jsem, ale i tak se přiznám, že chodím každou sobotu už deset let s kamarádkami do cukrárny. Ráno jdeme na trh a v osm máme sraz, dáme si kafe, něco sladkého a jen tak si povídáme. A to už je takové pravidlo. A na to se prostě vždycky těším. 

Jaké je vaše oblíbená kuchyně?
Mám ráda pálivá jídla. Ale jsou dvě věci, co nemám ráda. Jedna jsou ryby, ale pokud jsou udělané hodně v zelenině, tak je sním, protože zelenina přebije jejich pach. A pak ještě nemám ráda skopové. I když je zdravé, tak je voňavější a to už nemůžu.

A nejoblíbenější jídlo?
Těch je moc. Ale nejraději mám klasická česká jídla. Vím třeba, že vždycky, když přijedu za maminkou a budou řízky, tak že si je určitě dám, protože řízky miluju.

Momentálně probíhá „generálkový“ týden, mimo to večer hrajete v jiných inscenacích – jak odpočíváte?
Co je odpočinek? (smích) Abych byla upřímná, odpočívám až po premiéře. Když má člověk „generálkový“ týden, do toho ještě hraje, tak opravdu moc času není. Ale občas jdu alespoň na procházku, prostě se zregenerovat. Pro mě je po premiéře největší relax, když odjedu z Hradiště jinam, to si nejvíce odpočinu. Opustím toto místo a „vypnu“.

Premiéra proběhne už tuto neděli. Míváte před premiérou trému? A jak probíhá váš premiérový den?
Ano, vždycky. Ale já bývám nervózní, i když mám představení normálně. Závidím těm lidem, co nervózní nebývají, těší se a prostě jdou na jeviště. To jsem nikdy nezažila. (smích) Když mám premiéru, snažím se na ten den nechat všechny těžké práce, že například gruntuju, abych na premiéru nemyslela a pak až odpoledne si vezmu text a doma si to v klidu projedu. Pak už si jen říkám – děj se vůle Boží! (smích)

Na co se v nejbližší době těšíte?
Těším se, až bude po premiéře a začneme si to hraní užívat. A na Vánoce! (smích) Ale nejvíc se těším na všechno hezké, co přijde. 

Děkuji za milý rozhovor a zlomte vaz!
MK