"Původně jsme počítali maximálně s desítkou repríz. Řekli jsme si, že komedii odehrajeme pro kamarády a budeme se zase věnovat vážnému umění," směje se režisér Robert Bellan a připomíná, že tehdejší mladá herecká parta, která do uherskohradišťského divadla přišla čerstvě z hereckých škol, inscenaci zkoušela ve svém volném čase. "Možná je to tajemství v tom, že v té době bylo všude kolem nás plno burčáku, a ten je, jak známo, zázračný."

Ihned po premiéře se stalo totiž něco, co nikdo nečekal. Diváci začali brát divadlo útokem a vykoupili všechny dostupné vstupenky na měsíce dopředu. "Na Rychlé šípy byly v divadle dlouhé pořadníky, za pouhý rok jsme odehráli padesát repríz a zájem byl tak velký, že z Malé scény jsme po čase přešli na velké jeviště," říká představitel Dlouhého Bidla, herec Josef Kubáník. "Obavy, že se kvůli tomu zájem diváků vyčerpá, se ukázaly liché a dodnes je komedie pořád vyprodaná," dodává s tím, že někteří diváci přicházejí opakovaně, rekordmankou je slečna, která si příběhy Mirka Dušína a jeho kamarádů nenechala ujít pětatřicetkrát.

Komedie má dnes za sebou 480 repríz, vidělo ji přes 130 000 diváků, zvítězila na festivalu Dítě v Dlouhé, trofej si odvezla i z Grand Festivalu smíchu, herci ji hráli ve více než padesáti městech po celé republice a vystoupili s ní v několika televizních pořadech včetně Manéže Bolka Polívky. Do Hradiště se na ni přijela podívat řada osobností včetně skutečného Jindry Hojera, podle kterého Jaroslav Foglar jednoho z čestných a spravedlivých hochů pojmenoval. "Jestřáb, jak se Foglarovi říkalo, by byl nadšený. Jsem šťastný, že v Hradišti pořád žije moje dětství," řekl dnes už čtyřiadevadesátiletý Jindřich Hojer, jenž viděl slovácké Rychlé šípy devětkrát.

"Je s podivem, že ani osmnáct let od premiéry diváci nepřestávají chodit. A to se už považujeme spíše za pomalé šípy, protože marná sláva, když je vám přes čtyřicet, šestnáctileté chlapce hrajete s čím dál větším úsilím," směje se herec David Vaculík, jenž představuje právě usměvavého blonďáčka Jindru Hojera.

Nejbližší reprízu Rychlých šípů odehraje Slovácké divadlo příští středu. Z téměř 400 vstupenek je volných posledních deset.

Co řekly o Rychlých šípech známé osobnosti české kulturní scény:

Jinřich Hojer, skutečný předobraz jedné z postav: "Když vidím Jindru Hojera na prknech Slováckého divadla, prožívám to s ním. Znám už v podstatě všechny role, protože jsem byl v Hradišti celkem devětkrát. Jsem už skoro externí člen Slováckého divadla. Je to pokaždé zvláštní pocit, když do divadla přijedu. To jsou Moraváci, upřímní lidi, a to přijetí, to je za všecky prachy. Tam mám kamarády celé divadlo, od osvětlovače až po herce."

Jiří Hromada, exprezident Herecké asociace: "Byl to pro mě návrat do dospívání a velkého spříznění s dobou šedesátých let, kdy jsme se nadechli ke svobodě a ideálům. Velmi mě potěšilo, že i když představitelé Rychlých šípů zestárli o sedmnáct let, byli to pořád hoši. A jsem rád, že divadlo může být vtipné i lidské a pro všechny generace."

Bolek Polívka, herec, mim, dramatik a scenárista: "Dřív mívali v Brně mindrák z Prahy, teď už ho budou mít i z Hradiště."

Robert Bellan, režisér: "Faktem je, že Rychlé šípy se staly jakousi značkou nebo chceš-li "rodinným stříbrem" Slováckého divadla a neumím si představit, že by někdy skončily. A přitom mám pocit, že už je všichni museli vidět. Vím, že někteří i opakovaně, jedna divačka dokonce prý třicetkrát! To už je myslím úchylka, ale díky za ni. Herci stárnou a mění se, mění se jejich hmotnost, počet vrásek, dětí, rodinný stav. Ale jestli hrají patnáctileté kluky dvacátníci nebo čtyřicátníci, není až takový rozdíl. Podstatné je, aby ti čtyřicátníci hráli navážno, s úctou k autorovi a se stejným nasazením jako tehdy těsně po premiéře… Mám doma starou fotku z premiéry, kdy někteří hoši mají tak o padesát kilo méně, ale výraz stejný jako teď po šestnácti letech. A to jim doufám zůstane."  

Vojtěch Jasný, režisér: "Byla to velká legrace."

Matěj Kroupa, hudební skladatel: "Byl jsem nadšený a soubor Slováckého divadla obdivuji. Především to, jak je kompaktní."

Co řekli o Rychlých šípech jejich protagonisté:

Martin Vrtáček (Bohouš): "Nejvíce mě baví, že to stále baví diváky! A když to baví diváky, baví to i nás. Je příjemné být součástí něčeho výjimečného."

David Vacke (Mirek Dušín): "Pořád se nám to daří zvládat, ovšem stále častěji se musíme domlouvat na různých drobných úlevách, protože tu a tam někoho bolí záda, kotník nebo koleno. Holt, hrát si ve čtyřiceti na patnáctiletého je o něco komplikovanější, než když nám bylo něco přes dvacet. Takže bych nám ve vší vážnosti do budoucna popřál dostatek zdraví a ohebnosti, aby těch ústupků bylo co nejméně."

Petra Staňková (Paní Mydlíková, Vlasta, Děvčátko, Chlapeček): "Přebírala jsem roli po Jitce Hlaváčové a měla jsem z toho strach. Rychlé šípy jsem předtím nikdy neviděla a vím, jaký je kolem nich boom. Ale když jsem zjistila, že v nich budu hrát, měla jsem nakonec velkou radost. Komu se podaří být součástí tak kultovní inscenace? Užívám si to, protože mám tady všechny muže pro sebe."

Josef Kubáník (Dlouhé Bidlo): "Tohle se opravdu nepodaří každému herci hrát jednu inscenaci tak dlouho. Je zajímavé pozorovat, co se stalo v životě za těch sedmnáct let, kolik jiných rolí jsme odehráli, a Rychlé šípy jsou pořád tady. Hraní nás moc baví a rozhodně to není rutina, stále něco vymýšlíme."