Evi, jak se máš po premiéře Chicaga?

Chicago mělo premiéru na konci divadelní sezóny. Bylo to pro mě vyvrcholení práce v uplynulé sezóně. Na tak náročný projekt si musíte nechat rezervu jak psychickou, tak fyzickou. V tuto chvíli je již premiéra za námi. Máme obrovskou radost, že energie vložená do této inscenace se snad od diváků vrátí zpět.

Muzikál Chicago je tvým nejnovějším výtvarným počinem ve Slováckém divadle. Jak bys zhodnotila tuto práci na dosud nejnáročnějším projektu uherskohradišťské scény?

Každá větší inscenace je vždy pracná. Chicago je vyvrcholením dovedností a zdatností jak místního ansámblu, tak zaměstnanců, kteří se starají o inscenaci v pozadí. Tady musím zmínit skvělého a nic nepodceňujícího Jiřího Janíka, jako šéfa výroby. Ten měl vše podchyceno od úplného začátku. Byla to pro něho hodně náročná práce, za to mu moc děkuji. Škoda, že nelze scénu otočit. To souostroví schodišť, průlezů a zábradlí vymyslel perfektně a herci ho zdatně využívají. Taktéž krejčovská dílna rozhodně nezahálela. Povětšinou je skoro ve všech inscenacích více mužských rolí, tentokráte jsou v Chicagu také, ale šilo se více na ženské postavy. Tedy dámy, Drahuška Ulmová za pánskou krejčovnu a Pavlína Pavlíčková za dámskou, se nezastavily. Jejich houževnatost a vytrvalost až do posledních chvil zkoušení bývá neuvěřitelná. Probíhá mnoho zkoušek kostýmů, neustále se něco upravuje. Práce nekončí, ani když se kostýmy předají garderobě a zkouší se v nich asi deset zkoušek do premiéry. Tady se teprve zúročí jejich dokonalá krejčovina. Kostýmy musí vydržet náročné choreografie a vydržet mnoho dalších repríz.

Proto si myslím, že Slovácké divadlo je v procesu výroby a manažerství inscenace mezi českými divadly na vysoké úrovni. Samozřejmě nejen v tomto. Kvalitní herecký soubor, skvělé vedení divadla jsou dalšími důležitými aspekty.

Celý rozhovor s Evou Jiřikovskou si můžete přečíst v novém vydání divadelního dvouměsíčníku Časopis, který je zdarma k dispozici přímo v divadle.