Štěpán Urban ke koncertu v divadle: Byl bych rád, kdyby si všichni s sebou přinesli fixy.

Štěpán Urban. Jméno, které před Vánoci skloňoval každý, kdo sledoval televizní SuperStar. Neděli co neděli jeho zpěv obdivoval téměř milion diváků a i když nakonec skončil druhý, začalo se o něm mluvit jako o mimořádném talentu. Tento uherskohradišťský rodák už v neděli 10. dubna na prknech Slováckého divadla odzpívá koncert složený jak z hitů, které předvedl v televizní soutěži, tak z jeho vlastní tvorby. Na koncert by si jeho fanoušci měli přinést fixy. Proč? I to se dočtete v následujícím rozhovoru.

Štěpáne, je přes čtvrt roku po SuperStar, jak se vám vede?
Děkuji, jde to. Koncertuju, aktuálně řeším singl a přemýšlím nad deskou.

Budete na ní spolupracovat s některým z lidí, se kterými jste se potkal při SuperStar? Od začátku jste byl miláčkem poroty...
Jsem v kontaktu s Klárou Vytiskovou, ta mi doporučila maníka, u kterého by se deska mohla točit. Jde to pomalu, ale ani na to tolik nespěchám, abych nevydal něco za každou cenu, za co bych se musel stydět.

A co ostatní porotci? Ti by vám nepomohli?
S Ondřejem Soukupem jsem se potkal nedávno a doporučil mi, abych si to celé udělal sám, aby to bylo uvěřitelnější. Že jsem typ zpěváka, který by měl zpívat vlastní věci.

Ještě tam byl Palo Habera.
S Emmou (Drobnou, vítězkou SuperStar) jsme hráli na Haberově koncertě a ten nám pak říkal, že na našem místě by obrážel firemní akce, abychom si vydělali peníze a pak si zaplatili schopného producenta. Takže každý k tomu má jiný přístup.

Zmínil jste Emmu Drobnou. Stýkáte se?
Ano, s Emmou a taky s Pavolem Kovaličkem, který skončil třetí, jsme se skamarádili. Emma teď pro Markízu natáčí show Tvoja tvár znie povedome, takže je denně zavřená ve studiu, ale voláme si a když to jde, tak se i potkáme.

A Pavol Kovaliček?
Ten se připravuje na zápas a na maturitu.

Na zápas?
Ano, boxuje a myslím, že ho to baví víc než muzika. Říkal mi, že kdyby pro něj někdo napsal písničku a jemu se líbila, tak ji samozřejmě udělá, ale jinak to pro něj není priorita. Navíc jej čeká maturita, tak má jiné starosti.

K SuperStar patří popularita. Co fanynky?
(smích) Při finále SuperStar jich bylo tolik, že jsem si musel vypnout facebook, jinak bych nedělal nic jiného, než celé dny odpovídal na zprávy. Ale bylo to pořád dokola. Holky mi posílají fotky, že mě někde zahlédly. Třeba si mě vyfotily přes několik lidí v metru a pak mi to poslaly. A já jsem přemýšlel, co já s tím… Nebo se mi stalo, že v sobotu ráno u nás doma zazvonily fanynky, asi chtěly vědět, jestli jsem doma. Prý zvonek hledaly snad dvě hodiny. V kolik kvůli tomu musely vstávat? (smích)

Co by vám udělalo větší radost?
Kdyby třeba za mnou někdo zašel a chvíli pokecal. To člověk může narazit na zajímavé lidi, ale když se jen někdo přitočí, že chce fotku, tak je to škoda. Zato ve vlaku si můžeme povídat dlouho, třeba až do Prahy.

Jezdíte vlakem?
Jo. Já totiž neumím kupovat lístky na autobus přes internet. (smích) Minule se mi stalo, že jsem si tam nějak špatně zarezervoval jízdenky a když jsem šel platit, tak řidič říká: tisíc pět set korun. Až pak jsem zjistl, že jich tam mám naklikáno asi pět. Vůbec nevím, jak se mi to přihodilo. To je pořád něco.

Co rodiče? Po takových historkách o vás musí mít strach, co?
Docela jo. Mamka teď pořád vyšiluje, všechno hrotí. Přitom dřív taková nebyla. Když jsem v Praze, tak každý den volá. Chápu, že se bojí, ale já jsem nikdy nebyl moc doma. Když jsem mohl, tak jsem vypadl. (Zvoní telefon, volá maminka) A je to tady. Mami, teď nemůžu, dělám rozhovor, co potřebuješ? Dobře stavím se tam. (zavěsí) Tak to vidíte. Naši jdou na návštěvu a známí si chtějí udělat fotku.

Teď vás čekají dva velké koncerty ve Slováckém divadle. Co o nich prozradíte?
Ty budou mazané, na ně se moc těším. Budu hrát se svojí kapelou jednak moje písničky a taky samozřejmě věci, které jsem zpíval v SuperStar.

Mimochodem, jak se vůbec vybíralo, co kdo bude v přímém přenosu zpívat? To bylo všechno na vás?
Jo, my jsme si vybrali, co chceme, ale pak to šlo ještě přes několik lidí a ti to buď schválili, nebo naopak zatrhli a vybíralo se dál. Takže se mi jednou stalo, že jsem si v pondělí něco vybral, začal se to učit, ale pak mi řekli, že musím zpívat něco jiného a nakonec až ve čtvrtek rozhodli, že to bude úplně jiná věc.

Co jste tedy nakonec zpíval?
Hallelujah. Ale tu písničku nemám rád, protože nikdo to jako originál nezazpívá a všichni to napodobují.

Takže tu na koncertě ve Slováckém divadle neuslyšíme?
Ale možná ano. Chtěl bych, aby si lidi songy zpívali se mnou. A je mi jasné, že se to bez těch známých neobejde. Určitě zazpívám Půlnoční, pak dáme Lucii, Nirvánu, Pink Floydy… Víte, já to nemám tak, že by to bylo přesně určeno, pak se zazpívala poslední věc a já bych odešel a hotovo. Takže když bude zájem, budeme zpívat a hrát, dokud to bude lidi bavit (smích).

To vypadá na pěkný mejdan.
A proč ne? Vždycky se lidí ptám, co by chtěli zahrát a co si vyberou, to dáme. Většinou chtějí Lucii. Mohl bych mít prosbu?

Jasně.
Byl bych rád, kdyby si všichni s sebou přinesli fixy. Chci totiž koupit velké plátno a pak na autogramiádě a při focení bych si s lidma chtěl to plátno celé popsat, pokreslit. Poprosím je, aby mi tam psali vzkazy a já si ho budu brát na další koncerty a ti diváci tam tak díky tomu budou pořád se mnou.

Takže fixy s sebou?
Ano a taky chuť užít si to. Vždyť speciálně pro divadlo budu mít velkou kapelu, kromě kluků, kteří se mnou pravidelně hrají, tam bude i houslista, klavírista a tak.

A co Emma nebo Pavol? Přijedou si do Hradiště zazpívat s váma?
Emma točí tu televizi, ale říkala mi, že by aspoň na jeden z koncertů přijela ráda. A Pavol možná taky, tak uvidíme.

Slovácké divadlo je vaší srdeční záležitost?
Docela jo. I díky Slováckému divadlu a tomu, že jsem si zahrál ve hře Pohřbívání a teď v komedii Sám na dva šéfy, jsem tam, kde jsem. A dokonce přemýšlím, že bych se dal po maturitě na DAMU. takže ze mě bude možná herec, možná režisér, možná se dám na muzikál, i když tomu bych se věnovat nechtěl, rád bych hlavně zpíval. Ale to je ještě daleko, teď jsem ve třeťáku.