Tomáš Šulaj: Letos se na Thálie hezky obleču jen od pasu nahoru

Vlastní devět cen popularity Slovácký Oskar a šest ocenění odborné kritiky Největší z pierotů. Doma si ale hýčká i herecké ocenění nejvyšší, Cenu Thálie z roku 2005 za Jerryho v muzikálu Donaha!. Za roli Billyho v muzikálu Chicago je na Thálii aktuálně nominovaný už podeváté. „Vždycky je to za role, u kterých bych to nečekal,“ říká herec Slováckého divadla Tomáš Šulaj.

Tomáš Šulaj má šanci už na druhou Thálii

Tomáši, letos jste se počtvrté dostal do užší nominace na Cenu Thálie, mezi tři nejlepší herce. Na kontě máte ale i spoustu nominací širších, tedy mezi deset nejlepších. Dokázal byste je všechny spočítat?

Počítal jsem to zrovna nedávno. Dohromady je jich devět. Othello byla první širší nominace, pak přišlo Donaha!, Buča v Cikáni jdou do nebe, Carter v Adéla ještě nevečeřela, Lopachin ve Višňovém sadu, Helmer v Noře. Potom Jura Baran v Je třeba zabít Sekala, když jsem hostoval v Národním divadle Brno, to byla druhá nejužší. Vloni třetí za Kříž u potoka a letos tedy čtvrtá užší a celkově devátá za Billyho.

Jak reagujete, když se takovou zprávu dozvíte?

Když je to širší nominace, přijde vám dopis, když užší, tak vám z Herecké asociace přímo zatelefonují. Většinou mě ten telefonát zastihl v těch nejméně očekávatelných chvílích. Třeba vloni jsme zrovna zkoušeli Chicago a právě ten den to trochu bublalo kolem novinového článku, že se snad má Slovácké divadlo rušit, přišel za námi starosta města a celý den byl trochu nepříjemný. A do toho mi zavolali zprávu o nominaci za Kříž u potoka.

Čekal jste to právě za roli Ambrože Potockého?

To je překvapující, že ty nominace většinou přijdou za role, u kterých bych to neočekával. Když člověk hraje Othella nebo Macbetha, tak prská, jede a totálně se na jevišti rozdá. Je třeba zabít Sekala a Kříž u potoka režíroval Martin Františák a díky němu jsem ty role naopak tvořil hodně střídmě. Vždycky mi říkal, ať se mírním a nejsem takový energizer, jako na jevišti často bývám. Takže jsem většinou jen stál, něco vnitřně prožíval a občas něco řekl (smích). Ale na závěrečném potlesku pak bylo znát, že to asi lidi i tak zasáhlo.

A co tedy výrazný Billy z Chicaga, překvapila vás nominace u něj?

Ano, protože ta nejužší nominace přichází hned další rok, takže úplně moc. Taky jsem si říkal, že i když je to hlavní mužská postava, tak v Chicagu jde hlavně o ty holky (úsměv).

Jak probíhá slavnostní večer předávání Cen Thálie?

Je to vždycky moc krásná a velmi důstojná oslava divadla. Před samotným přenosem probíhá generálka, kdy někdo z nominovaných vyběhne na jeviště a přebere pomyslnou cenu, abychom věděli, kam si máme stoupnout a co se bude dít. U toho je taky vždycky spousta legrace a příležitost popovídat si i s kolegy z jiných divadel. Rivalita nepanuje, aspoň já jsem ji nezažil. Každý si samozřejmě asi vnitřně přeje, aby tu cenu nakonec dostal, ale už jen tam ten večer být a tu oslavu divadla zažít je odměna.

Jezdí s vámi i rodina?

Když jsem dostal první Thálii za Donaha!, manželka Iva byla těhotná a měla týden a půl do porodu, takže se mnou nebyla. Ale při nominacích za Sekala i Kříž u potoka se mnou jela ona i dcera Eliška.

Letos se bohužel Ceny Thálie budou předávat online, takže ani vy, ani Jitka Hlaváčová, nominovaná za Kostelničku v Její pastorkyni, do Zlaté kapličky nevyrazíte…

Opravdu mě mrzí, že to letos neprožijeme naživo. Já už jsem to zažil třikrát, tak je mi to líto mnohem víc kvůli Jitce. Vzhledem k tomu, jak jsou teď nastavené pravidla, ten večer asi ani nebudeme moct strávit my dva spolu. Ale říkali jsme si, že výhodou je, že se budeme moct u těch počítačových monitorů hezky obléct jen od pasu nahoru (smích).