Úča dnes slaví 100. reprízu

Bylo 22. ledna 2018 a na Základní škole UNESCO v Uherském Hradišti se schylovalo k dvojnásobné premiéře. Poprvé se ve školní třídě mělo hrát profesionální divadlo a poprvé předstoupili před více než padesátku natěšených diváků herci Slováckého divadla, aby představili novinku německého dramatika Lutze Hübnera Úča musí pryč!.

Utekly dva roky a už dnes večer odehrají hradišťští herci na tom samém místě už 100. reprízu této veleúspěšné komedie, která odráží aktuální poměry ve školství. „Pětice rodičů vyzve třídní učitelku svých dětí, aby se třídnictví vzdala. Výuce prý chybí koncept, atmosféra v 5. B je špatná, žáci mají z učitelky strach. A to se má navíc brzy rozhodovat o přestupu dětí na víceletá gymnázia. Paní učitelka Milerová však nechce na návrh rodičů jen tak přistoupit – a velmi vyostřená třídní schůzka začíná," popisuje základní linku inscenace dramaturgyně Markéta Špetíková.

„Hrát nějakou inscenaci stokrát je zážitek a moc dobře vím, že většině herců se to v životě nepodaří. Já mám to obrovské štěstí, že je to už počtvrté, kdy si ten slastný pocit vychutnám," těší se na dnešní představení herec Josef Kubáník, který jako jediný ze Slováckého divadla hraje ve všech nejslavnějších inscenacích.

Kdo hraje v Úča musí pryč?

V roli třídní učitelky mohou diváci vidět Irenu Vackovou, v rolích rodičů pak Pavlínu Hejcmanovou, Terezu Novotnou, Jitku Hlaváčovou, Petra Čagánka a Josefa Kubáníka. Školníka hraje Vladimír Salčák a komedii režíroval Michal Zetel.

Otázka pro Terezu Novotnou, představitelku Karolíny Pastyříkové:

Inscenaci hrajete většinou ve školní třídě, diváci sedí hodně blízko. Jak reagují a je to jiné než na „velkém“ jevišti?

„Úču hrajeme jen ve školní třídě, jinak to ani nebude. Ta blízkost diváků se odvíjí od velikosti třídy. Někdy je ta blízkost fakt blízká, obzvlášť když tam očkem zahlídnete třídní učitelku vašeho dítěte.“

Otázka pro Michala Zetela, režiséra inscenace Úča musí pryč:

Co je podle vás hlavní myšlenkou inscenace, co by si z ní diváci měli odnést?

„Nemůžete po autorovi inscenace chtít, aby řekl divákům, o čem to je a co si o tom mají myslet. To si musí každý vyhodnotit sám. My jen klademe otázky, které trápí i nás. Dobrá, udělám výjimku. Myslím, že by se zásadní otázky „Úči“ daly shrnout do několika přísloví a pořekadel: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Každá mince má dvě strany. Nečiň jiným, co nechceš, aby ostatní činili tobě, a Povídali, že mu hráli.“