Úča musí pryč! je 2. nejhranější inscenací v dějinách divadla

Na neděli 16. dubna připadá neuvěřitelná 130. repríza komedie Úča musí pryč!. Není to však jediný milník, který překoná. Díky tomuto číslu se stává druhou nejhranější inscenací v téměř osmdesátiletých dějinách Slováckého divadla, protože překoná další veleúspěšnou komedii 1+2=6. Nedostižné prvenství stále drží Rychlé šípy s více než pětistovkou repríz.

Úča musí pryč! se hraje už pět let a čeká ji 130. repríza

Jediným hercem, který se objevil v Rychlých šípech, Úča musí pryč! i 1+2=6, je Josef Kubáník. „Je to tak. Jsem už takový divadelní inventář,“ směje se oblíbený herec. „Navíc jsem jediný, který odehrál úplně všechny reprízy Rychlých šípů, ani jednou jsem nechyběl. Donedávna jsme ještě byli dva i Davidem Vackem, ten ale před pár měsíci onemocněl a sháněli jsme za něj záskok, takže teď už jsem opravdu poslední Mohykán,“ usmívá se herec.

A svěřil se i s dávným zážitkem. „Jednou mi jeden kolega řekl – já jsem v jedné inscenaci hrál už stokrát! To je naprosto výjimečná věc, to se tobě nikdy nepodaří, toho se dočkají jen požehnaní. Když započítám i Donaha!, které drží čtvrtou příčku, jsem požehnaný už čtyřikrát,“ uzavírá s úsměvem Josef Kubáník.

Potlesku se v komedii dočkal i prezident

Za více než pět let, co je komedie Úča musí pryč! na repertoáru Slováckého divadla, s ní herci zažili mnoho veselých i dojemných okamžiků. Na některé z nich s chutí zavzpomínali.

„Jednou jsme, v touze po změně, hráli všechno zrcadlově. Tedy to, co jsme běžně hráli vpravo, jsme hráli vlevo a naopak. No, hned příště jsme se zase vrátili k tomu, co známe,“ směje se herečka Tereza Novotná, která ztvárnila Karolínu Pastyříkovou.

„I když překladatel přeložil z původní němčiny i jména postav, moc se nám ani panu režisérovi nezdály. A tak jsme si v průběhu zkoušení jména ještě dolaďovali a různě měnili. Dost dlouho jsme pak nevěděli, kdo na koho vlastně mluví,“ přidal vzpomínku Petr Čagánek, který v komedii vystupuje jako fotbalový fanoušek Jaroslav Kvapil.

Se svou troškou do mlýna přišel i Josef Kubáník. „V jedné chvíli do třídy vtrhne školník v podání Vladimíra Salčáka a ze zdi strhne portrét Miloše Zemana. Diváci v této chvíli vždycky tleskali. Naposledy jsme hráli jen den po inauguraci nového prezidenta Petra Pavla a ten potlesk byl ještě mnohem delší než jindy,“ prozradil s úsměvem.