„Vždycky počkáme až na víkend, kdy přijedou vnuci, a narozeniny se jen tak připomenou. Navíc dcera se narodila v dubnu, takže si je připomínáme vždycky spolu,“ prozrazuje s úsměvem.

Co se přání a darů týče, u Vladimíra Doskočila nemají podobu hmotných statků. „Před pár dny jsem sám sobě nadělil hezkou chvilku, když jsem recitoval na otevírání studánek v Uherském Brodě se souborem Dvořák. To bylo pohlazení po duši. V tomto věku už jsou životní hodnoty jednoznačně dané. Nic bohatého, jen skromné přání, aby byl člověk zdravý a i v jeho nejbližším okolí vše fungovalo. To je všechno,“ dodává.

Herecká přání podle svých slov Vladimír Doskočil nemá. „Ale 30. května bude derniéra Lichožroutů, tam si zahraju a všechny srdečně zvu! A co bude dál, to nevím, možná to bude už všechno,“ dodává ke svému pobytu na divadelním jevišti. Umělecký šéf Slovácké scény Lukáš Kopecký je však tajemný a prozrazuje, že spolupráci s Vladimírem Doskočilem prozatím rozhodně neuzavřel…

Vladimír Doskočil

Rodák z Uherského Hradiště zasvětil celý svůj život umění. Nejprve krátce působil v Těšínském divadle a od roku 1991 se natrvalo usadil v uměleckém souboru Slováckého divadla. Za uplynulá desetiletí tam ztvárnil stovky rolí. On sám za své nejoblíbenější považuje Karamazova v Bratrech Karamazových, Taťku ve veleúspěšné komedii 1+2=6, Tátu ve stejnojmenné inscenaci na Malé scéně nebo hajného Štětivce v komedii Na tý louce zelený. Za tu obdržel cenu na Grand Festivalu smíchu. Je i držitelem cen Slovácký Oskar a Největší z pierotů a v roce 2020 obdržel Cenu města Uherské Hradiště. V roce 2017 se stal Laureátem Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice.

Režisér Igor Stránský o Vladimíru Doskočilovi

„Někdy je cesta herce hladká, někdy drkotavá a občas je jeho zrod opravdu těžký. To si prožije každý herec. I Vladimír o tom ví své. Ale kdykoli jsem mohl, tak jsem ho obsadil. I významní herci se kolikrát pitvoří, šaškují, ale Doskočil zůstává pořád Doskočilem a je svůj. Jeho způsob vyprávění je jedinečný. V tom je nenahraditelný.“