* Jak jste se dostal k práci jevištního technika? Přes úřad práce. Jako vyučený zedník jsem v zimě neměl zaměstnání a naskytla se možnost poznat práci v divadle. To jsem ještě netušil, že prostředí mě svojí atmosférou úplně pohltí. * Ve Slováckém divadle jste už osm let. Trápí vás v něm něco? Největším problémem je jednoznačně nedostatek místa pro kulisy. Máme na repertoáru dvanáct inscenací, vznikají další. Přitom je o všechny takový zájem, že je téměř nemožné nějakou hru stáhnout z repertoáru. V zákulisí není k pohnutí. Dalším problémem je najít lidi, kteří by tu práci dělali, i když nedostanou pořádné peníze a jsou v divadle od rána do večera. * Jak to vypadá, když se do divadla přivezou kulisy? Musíme je především zprovoznit. To znamená přizpůsobit tak, aby mohly fungovat na jevišti. Našroubujeme kliky ke dveřím, připevníme panty, na jevišti si uděláme přesné značky, abychom věděli, kde má co stát. Jsou na to speciální technické zkoušky. A když je během představení hodně přestaveb, kdy se mění prostředí, tak to musíme všechno secvičit tak, aby to fungovalo a nerušilo to herce ani diváky. * To všechno děláte po dohodě s režiséry? Ano, ale záleží také na jejich nárocích. Například Radek Balaš, který u nás dělá velké muzikálové produkce, má spoustu nápadů a my pak máme co dělat, abychom mu stačili. Ale výsledky stojí za to. * Můžete si i vy sám zahrát malé role? Tu možnost dostávám a jsem za ni moc vděčný. Na jevišti jsem se poprvé objevil v muzikálu Šakalí léta a dodnes nezapomenu, jak diváci tleskali ve stoje a mně jen běhal mráz po zádech. Už rozumím hercům, když říkají, že děkovačka je na představeních často to nejkrásnější. * V jaké inscenaci vás můžeme vidět? Hraji třeba v muzikálu Adéla ještě nevečeřela. Diváci by měli vidět, co se děje v zákulisí. Na jevišti zpívají herci a za oponou všichni běháme, nosíme stoly, židle, nábytek. Na přestavění scény máme někdy třeba jen půl minuty. Stačí jediný špatný pohyb a „nadělení“ je tady.