V úvodu své recenze na Jiráskovu Lucernu ve Slováckém divadle připomíná J. P. Kříž dřívější spor teoretiků v Divadelních novinách nad smyslem a odkazem nejhranějšího českého dramatu. Tenkrát figurovalo v celé diskusi osm kvalitativně velmi rozdílných inscenací. A posloužily autorovi textu k uzavření myšlenky těmito slovy: „… a jako výmluvné dopovězení toho dávného sporu, přišla mistrova pohádka v polistopadových realizacích jednoznačně nejlepší. A nebojím se dodat - nejkrásnější: ve Slováckém divadle.“ Názory bývají různé (celou recenzi si přečtěte TADY...), přesto se dobře poslouchá (čte), když někdo označí naši práci jako nejlepší od roku 1989. A může to být i důvod, proč si Lucernu ve Slováckém divadle nenechat ujít! Víme, že velikou předností naší inscenace a zážitkem sám o sobě je scéna Evy Jiřikovské. A té se budeme dnes (níže) slovem i obrazem věnovat…