Kdyby tisíc klarinetů

Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Ján Roháč

Slavný muzikál, jímž na konci padesátých let začala v Divadle Na zábradlí éra divadel malých forem a který proslavil vynikající film Jána Roháče, Vladimíra Svitáčka a Miloše Formana z roku 1964 s písničkami ze Semaforu, není třeba podrobněji představovat. Vždyť komická zápletka o tom, co se stane, když se jednoho dne vojín Schulze postaví zupáckému drilu a na pomoc mu přijdou nadpřirozené síly, které promění zbraně na hudební nástroje, zná patrně každý – je to přece již česká klasika! Kdo by si nevzpomněl na zamilovaný song pro Terezu v podaní Waldemara Matušky, na jazzové ohlasy v písních autorské dvojice Suchý a Šlitr, na jímavé balady Hany Hegerové či na dryáčnický duet Evy Pilarové s mladičkým Karlem Gottem o tom, že „je nebezpečné dotýkat se hvězd, na zem spadlých z nebe“? Slovacké divadlo při své úpravě vychází zejména z filmové verze původně divadelní hry, ale tvůrci se neobávají diváckého srovnávání s největšími hvězdami poválečného českého divadla a populární hudby, vždyť naši herci jsou ve vynikající kondici!

Podle filmového scénáře, s využitím motivů ze scénáře J. Suchého a I. Vyskočila (Divadlo Na zábradlí, 1958), A. Bergmanna (JAMU Brno, 2000) a J. Krnovského (Městské divadlo Brno, 2005) pro Slovácké divadlo upravil Igor Stránský.

ano

Inscenace