Kdyby tisíc klarinetů

K textu a písním Kdyby tisíc klarinetů jsme sáhli s přesvědčením, že mají stále co říci i dnešní době, současně jsme k nim přistupovali s úctou k dávno uplynulé epoše – „zlatým šedesátým“.
Rozhodně však nemělo jít o „retro“. Tvůrčí tým se hned na počátku shodl, že hudební, výtvarná i režijní složka budou inspirovány stylem šedesátých let, budou vycházet z některých detailů doby původních Klarinetů..., ale chtěli jsme, aby divák získal pocit, že se děj neodehrává v 60. letech, nýbrž v jakémsi blíže nespecifikovaném „současnu“ (mobily, současný jazyk, soukromá televize ne náhodně podobná Nově atd.) a ve fiktivní zemi – podobné té naší. Také témata, která jsou ovšem přítomna již ve filmovém muzikálu, jsme pouze chtěli nenásilně posílit (moc zbraní a síly versus hudba, zpěv, tanec; moc peněz – ředitel TV; moc armády atd.). Chtěli jsme, aby z postavení ředitele i ministra války bylo patrné, že se jedná o jakousi nám podobnou zemi, kde jsou demokracie a svoboda slova a tisku sice ústavně zaručeny, ale fakticky mají často spíše formální obsah, kde ministr války nemůže úplně všechno, ale téměř všechno; kde televizní zpravodajství neznamená v první řadě „investigativní“ žurnalistiku, ale show, která má přitáhnout pozornost, aby se prodalo více reklamního času...  Tedy tak, aby se divák snadno zorientoval a téma mu bylo známé.
Úprava režiséra Igora Stránského vycházela zejména z filmového scénáře, přesněji řečeno ze samotného filmu. Krátké epizodní scény, rychlé střihy k písňovým scénám, nazpět do kasáren, k řediteli TV Publikum a k ministru války – to je inspirováno především filmem Jána Roháče. Současně jsme se pokusili poučit z jiných divadelních adaptací: zejména Bergmanovy úpravy inscenované ve Studiu Marta JAMU v Brně (2000) a J. Krnovského, která se hrála v Městském divadle Brno roku 2005. Úvodní projev prof. Spranga vychází z té úplně první divadelní verze, která byla inscenována v Divadle Na zábradlí roku 1958, je notně zkrácena, ale jsme přesvědčeni, že má své opodstatnění, protože původní protimilitaristické téma, které Klarinety... nastolují, jsme chtěli zachovat, i přes dnešní zdánlivý „klid zbraní“ v našem koutě světa. To se připomíná i v závěrečném obraze, kdy vidíme všechny postavy našeho „veselého“ příběhu na točně v podivném groteskně pokřiveném „štronzu“... 
A co se stalo, když se hudební nástroje proměnily zpět na zbraně? Vše se vrátilo do zajetých kolejí. Ve skladu zbraní posádky v Alkalis byly místo houslí, viol a kontrabasů zase samopaly, pušky a kulomety. Všichni vojáci se opět začali chovat, jak si žádá vojenský řád. Ministerstvem války bylo vydáno tiskové komuniké, v němž se konstatuje, že „v rámci zvýšení atraktivity povinné vojenské služby, ve spolupráci s populární televizí Publikum, bylo na bázi mediální mystifikace uspořádáno hudební show, které jsme měli možnost sledovat v přímém přenosu“. Naši hrdinové a aktéři celé události byli povýšeni a zakrátko propuštěni do civilu, před tím však museli podepsat čestné prohlášení o mlčenlivosti. Tereza krátce na to zmizela z obrazovky TV Publikum, brzy však přijala místo šéfredaktorky zpravodajství veřejnoprávní televize a postupně se stala jednou z nejvýraznějších celebrit veřejného života. Profesor Sprang se stal předním odborníkem na mediální studia, zemřel však krátce na to, za ne zcela vyjasněných okolností. Plukovník Korund byl přeložen na jinou posádku, leč i jeho postihla nehoda – smrtelně se postřelil při čištění své pistole. Dominika a Žanetu čekala úchvatná kariéra, zejména v televizi Publikum. Vokální trio Touha se brzy po událostech v Alkalis rozpadlo: Elena odešla do zahraničí a živila se jako učitelka tance, Ilona s Olinou pak ještě nějakou dobu zpívaly v televizi Publikum. O členech přepadového komanda P.R.D.A. není nic známo, proslýchá se, že velitelka odešla záhy do civilu, a krátce na to se provdala za vysokého činitele na ministerstvu války. Tato zpráva však není potvrzena z nezávislých zdrojů. Ministr války se krátce po událostech v Alkalis stal předsedou strany, za niž byl dosazen do své funkce, po dalších volbách se stal předsedou vlády. Opozice určitou dobu šířila zvěst o tom, že se podílel na nezákonném financování své strany, ale to nebylo nikdy prokázáno. Poručík Klaus z incidentu vyvázl s mnohočetným zraněním v oblasti dolních končetin a dutiny břišní. Po delší léčbě a rehabilitaci byl povýšen a zařazen jako vedoucí podvýboru pro zvláštní události na ministerstvu války. A tak je Schulze jedinou faktickou obětí toho zvláštního dne. Na kolonádě lázní Alkalis zůstal ležet s prostřeleným srdcem. Vyšetřovací komise svolaná ministerstvem války konstatovala, že v jeho případě nebyla včas diagnostikována závažná duševní porucha, ta se v průběhu vojenské služby rozvinula do těžké schizoidní psychózy, která nešťastného Schulzeho přivedla až k sebevraždě...

-liv-