Kdyby tisíc klarinetů
Slavný muzikál, jímž na konci padesátých let začala v Divadle Na zábradlí éra divadel malých forem a který proslavil vynikající film Jána Roháče, Vladimíra Svitáčka a Miloše Formana z roku 1964 s písničkami ze Semaforu, není třeba podrobněji představovat. Vždyť komická zápletka o tom, co se stane, když se jednoho dne vojín Schulze postaví zupáckému drilu a na pomoc mu přijdou nadpřirozené síly, které promění zbraně na hudební nástroje, zná patrně každý – je to přece již česká klasika! Kdo by si nevzpomněl na zamilovaný song pro Terezu v podaní Waldemara Matušky, na jazzové ohlasy v písních autorské dvojice Suchý a Šlitr, na jímavé balady Hany Hegerové či na dryáčnický duet Evy Pilarové s mladičkým Karlem Gottem o tom, že „je nebezpečné dotýkat se hvězd, na zem spadlých z nebe“? Slovacké divadlo při své úpravě vychází zejména z filmové verze původně divadelní hry, ale tvůrci se neobávají diváckého srovnávání s největšími hvězdami poválečného českého divadla a populární hudby, vždyť naši herci jsou ve vynikající kondici!
Podle filmového scénáře, s využitím motivů ze scénáře J. Suchého a I. Vyskočila (Divadlo Na zábradlí, 1958), A. Bergmanna (JAMU Brno, 2000) a J. Krnovského (Městské divadlo Brno, 2005) pro Slovácké divadlo upravil Igor Stránský.
Informace
| Režie: | Igor Stránský |
| Výprava: | Eva Jiřikovská |
| Choreografie: | Aneta Michalčíková j. h., Jan Bursa j. h. |
| Pohybová spolupráce: | Pavel Majkus |
| Hudební úprava, instrumentace: | Karel Cón |
| Hudební nastudování: | Josef Fojta |
| Asistentka režie, asistentka hudebního nastudování: |
Pavlína Hejcmanová |
| Dramaturgie: | Libor Vodička |
| Premiéra: | 21. 4. 2012 |
| Délka představení: | 2:10 h |
Osoby a obsazení:
| Ministr války | Pavel Hromádka |
| Profesor Sprang | Vladimír Doskočil |
| Asistentka prof. Spranga | Jitka Janečková |
| Generální ředitel nezávislé TV Publikum | Kamil Pulec |
| Jeho asistentka | Regina Feinbergová |
| Tereza, redaktorka nezávislé TV Publikum | Tereza Novotná |
| Pracovník produkce nezávislé TV Publikum | Petr Leška |
| První kameraman | Petr Žajdlík |
| Druhý kameraman | Roman Lacina |
| Střih | Kamil Nevřiva |
| Televizní technik | Jan Frolec |
| Dominik, populární zpěvák | Petr Čagánek |
| Žaneta, populární zpěvačka | Klára Vojtková |
| Agáta, populární zpěvačka | Anna Pospíchalová |
| Elena, členka vokálního tria Touha | Jitka Josková |
| Ilona, členka vokálního tria Touha | Andrea Nakládalová |
| Olina, členka vokálního tria Touha | Kamila Mitáčková |
| Plukovník Korund | Pavel Majkus |
| Poručík Klaus | Josef Kubáník |
| Voják Patrik | Tomáš Šulaj |
| Voják David | Jiří Hejcman |
| Voják Tomáš | Zdeněk Trčálek |
| Voják Beny | Jan Horák |
| Voják Juraj | David Vacke |
| Voják Jožka nebo Jan, vedoucí kapely Třaskavý šrapnel |
Josef Fojta j. h. nebo Jan Laník j. h. |
| Voják Lukáš nebo Jakub nebo Milan, první člen kapely Třaskavý šrapnel |
Lukáš Moťka j. h. nebo Jakub Zívalík j. h. nebo Milan Tesař j. h. |
| Voják Ondřej nebo Lukáš, druhý člen kapely Třaskavý šrapnel |
Ondřej Moťka j. h. nebo Lukáš Weiss j. h. |
| Voják Zdeněk, třetí člen kapely Třaskavý šrapnel |
Zdeněk Marušák j. h. |
| Voják Josef, čtvrtý člen kapely Třaskavý šrapnel |
Josef Vojtášek j. h. |
| Voják Petr, pátý člen kapely Třaskavý šrapnel |
Petr Ptáček j. h. |
| Voják Schulze | Igor Stránský ml. |
| První parašutista | David Vaculík |
| Druhý parašutista | Martin Vrtáček |
| Parina, velitelka přepadového komanda P.R.D.A |
Jaroslava Tihelková |
| Rebeka, příslušnice přepadového komanda P.R.D.A |
Irena Vacková |
| Darina, příslušnice přepadového komanda P.R.D.A. |
Monika Horká |
| Arana, příslušnice přepadového komanda P.R.D.A. |
Alžběta Kynclová |
Technické zázemí:
| Inspice: | David Vacke, Kamila Mitáčková, Regina Feinbergová |
| Nápověda: | Zuzana Zvěřinová, Regina Feinbergová |
| Rekvizity: | Jitka Janečková, Anna Viternová |
| Garderoba: | Helena Kupová, Ludmila Kalabisová |
| Vlásenky: | Šárka Bellanová, Jitka Juříková |
| Světla: | Ivan Vacke |
| Štychaři: | František Procházka, Pavel Kratochvíl |
| Zvuk: | Michal Kedroň, Zdeněk Kudeřík, Igor Stránský ml. |
Servis pro média
Ta myšlenka co by se stalo, kdyby se jednoho dne všechny palné zbraně proměnily na hudební nástroje a z násilí se stala hudba lahodící uchu, je krásná. A je to víc, než jenom myšlenka: je to manifest! Slovácké divadlo se k němu v roce 2012 připojilo, když v pondělí 13. února 2012 začalo zkoušet novou inscenaci.
Hra Kdyby tisíc klarinetů je asi všem dobře známá z výtečného filmu (1964, rež. Ján Roháč a Vladimír Svitáček), který byl prvním československým hudebním velkofilmem. Nezapomenutelné jsou především písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra v podání největších hvězd „zlatých šedesátých“: Karla Gotta, Hany Hegerové, S+Š, Waldemara Matušky, Evy Pilarové a mnoha dalších. Byl to slavný a ve svém žánru dosud nepřekonaný film a tvůrcům Slováckého divadla je předem jasné, že budou srovnáváni. Ale nebojí se toho. Máme bohaté zkušenosti s hudebním žánrem a zejména pak výtečné herce i zpěváky.
Vycházíme především z filmového scénáře, ale užili jsme některé motivy z prvního divadelního uvedení (1958, Divadlo na Zábradlí) a také dalších divadelních adaptací. Režisér Igor Stránský bohatě využije televizní techniku na scéně – vzpomeňme na přímé televizní vysílání reportáže z podivuhodných kasáren Alkalis... Bude se jednat o tvůrčí hold estetice šedesátých let (nikoli však o retro), principu laterny magiky na divadelní scéně, lehkosti a poezie. Ovšem čas ukázal, že původní dějové motivy mocenských „her“ a manipulací dostávají v naší době novou apelativní naléhavost – i o tu nám půjde.
Všechny ty dobře známé postavy oživly na jevišti Slováckého divadla koncem dubna 2012. Práce to byla těžká a náročná. Hudebně, pohybově i organizačně, neboť tentokrát zkoušel nejen celý ansámbl divadla, ale také technika. V hlavních rolích uvidíte Terezu Novotnou (v roli Terezy – Jany Brejchové), Tomáše Šulaje (W. Matuška), Martina Vrtáčka a Davida Vaculíka (S+Š), Kláru Vojtkovou (H. Hegerová), Petra Čagánka (K. Gott), Annu Pospíchalovou (E. Pilarová) a další, prostě všechny.
-liv-
Slovo dramaturga
K textu a písním Kdyby tisíc klarinetů jsme sáhli s přesvědčením, že mají stále co říci i dnešní době, současně jsme k nim přistupovali s úctou k dávno uplynulé epoše – „zlatým šedesátým“.
Rozhodně však nemělo jít o „retro“. Tvůrčí tým se hned na počátku shodl, že hudební, výtvarná i režijní složka budou inspirovány stylem šedesátých let, budou vycházet z některých detailů doby původních Klarinetů..., ale chtěli jsme, aby divák získal pocit, že se děj neodehrává v 60. letech, nýbrž v jakémsi blíže nespecifikovaném „současnu“ (mobily, současný jazyk, soukromá televize ne náhodně podobná Nově atd.) a ve fiktivní zemi – podobné té naší. Také témata, která jsou ovšem přítomna již ve filmovém muzikálu, jsme pouze chtěli nenásilně posílit (moc zbraní a síly versus hudba, zpěv, tanec; moc peněz – ředitel TV; moc armády atd.). Chtěli jsme, aby z postavení ředitele i ministra války bylo patrné, že se jedná o jakousi nám podobnou zemi, kde jsou demokracie a svoboda slova a tisku sice ústavně zaručeny, ale fakticky mají často spíše formální obsah, kde ministr války nemůže úplně všechno, ale téměř všechno; kde televizní zpravodajství neznamená v první řadě „investigativní“ žurnalistiku, ale show, která má přitáhnout pozornost, aby se prodalo více reklamního času... Tedy tak, aby se divák snadno zorientoval a téma mu bylo známé.
Úprava režiséra Igora Stránského vycházela zejména z filmového scénáře, přesněji řečeno ze samotného filmu. Krátké epizodní scény, rychlé střihy k písňovým scénám, nazpět do kasáren, k řediteli TV Publikum a k ministru války – to je inspirováno především filmem Jána Roháče. Současně jsme se pokusili poučit z jiných divadelních adaptací: zejména Bergmanovy úpravy inscenované ve Studiu Marta JAMU v Brně (2000) a J. Krnovského, která se hrála v Městském divadle Brno roku 2005. Úvodní projev prof. Spranga vychází z té úplně první divadelní verze, která byla inscenována v Divadle Na zábradlí roku 1958, je notně zkrácena, ale jsme přesvědčeni, že má své opodstatnění, protože původní protimilitaristické téma, které Klarinety... nastolují, jsme chtěli zachovat, i přes dnešní zdánlivý „klid zbraní“ v našem koutě světa. To se připomíná i v závěrečném obraze, kdy vidíme všechny postavy našeho „veselého“ příběhu na točně v podivném groteskně pokřiveném „štronzu“...
A co se stalo, když se hudební nástroje proměnily zpět na zbraně? Vše se vrátilo do zajetých kolejí. Ve skladu zbraní posádky v Alkalis byly místo houslí, viol a kontrabasů zase samopaly, pušky a kulomety. Všichni vojáci se opět začali chovat, jak si žádá vojenský řád. Ministerstvem války bylo vydáno tiskové komuniké, v němž se konstatuje, že „v rámci zvýšení atraktivity povinné vojenské služby, ve spolupráci s populární televizí Publikum, bylo na bázi mediální mystifikace uspořádáno hudební show, které jsme měli možnost sledovat v přímém přenosu“. Naši hrdinové a aktéři celé události byli povýšeni a zakrátko propuštěni do civilu, před tím však museli podepsat čestné prohlášení o mlčenlivosti. Tereza krátce na to zmizela z obrazovky TV Publikum, brzy však přijala místo šéfredaktorky zpravodajství veřejnoprávní televize a postupně se stala jednou z nejvýraznějších celebrit veřejného života. Profesor Sprang se stal předním odborníkem na mediální studia, zemřel však krátce na to, za ne zcela vyjasněných okolností. Plukovník Korund byl přeložen na jinou posádku, leč i jeho postihla nehoda – smrtelně se postřelil při čištění své pistole. Dominika a Žanetu čekala úchvatná kariéra, zejména v televizi Publikum. Vokální trio Touha se brzy po událostech v Alkalis rozpadlo: Elena odešla do zahraničí a živila se jako učitelka tance, Ilona s Olinou pak ještě nějakou dobu zpívaly v televizi Publikum. O členech přepadového komanda P.R.D.A. není nic známo, proslýchá se, že velitelka odešla záhy do civilu, a krátce na to se provdala za vysokého činitele na ministerstvu války. Tato zpráva však není potvrzena z nezávislých zdrojů. Ministr války se krátce po událostech v Alkalis stal předsedou strany, za niž byl dosazen do své funkce, po dalších volbách se stal předsedou vlády. Opozice určitou dobu šířila zvěst o tom, že se podílel na nezákonném financování své strany, ale to nebylo nikdy prokázáno. Poručík Klaus z incidentu vyvázl s mnohočetným zraněním v oblasti dolních končetin a dutiny břišní. Po delší léčbě a rehabilitaci byl povýšen a zařazen jako vedoucí podvýboru pro zvláštní události na ministerstvu války. A tak je Schulze jedinou faktickou obětí toho zvláštního dne. Na kolonádě lázní Alkalis zůstal ležet s prostřeleným srdcem. Vyšetřovací komise svolaná ministerstvem války konstatovala, že v jeho případě nebyla včas diagnostikována závažná duševní porucha, ta se v průběhu vojenské služby rozvinula do těžké schizoidní psychózy, která nešťastného Schulzeho přivedla až k sebevraždě...
-liv-













