Kdyby tisíc klarinetů, plakát -  Eva Jiřikovská©2012
Kdyby tisíc klarinetů
Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Ján Roháč

Kdyby tisíc klarinetů

Slavný muzikál, jímž na konci padesátých let začala v Divadle Na zábradlí éra divadel malých forem a který proslavil vynikající film Jána Roháče, Vladimíra Svitáčka a Miloše Formana z roku 1964 s písničkami ze Semaforu, není třeba podrobněji představovat. Vždyť komická zápletka o tom, co se stane, když se jednoho dne vojín Schulze postaví zupáckému drilu a na pomoc mu přijdou nadpřirozené síly, které promění zbraně na hudební nástroje, zná patrně každý – je to přece již česká klasika! Kdo by si nevzpomněl na zamilovaný song pro Terezu v podaní Waldemara Matušky, na jazzové ohlasy v písních autorské dvojice Suchý a Šlitr, na jímavé balady Hany Hegerové či na dryáčnický duet Evy Pilarové s mladičkým Karlem Gottem o tom, že „je nebezpečné dotýkat se hvězd, na zem spadlých z nebe“? Slovacké divadlo při své úpravě vychází zejména z filmové verze původně divadelní hry, ale tvůrci se neobávají diváckého srovnávání s největšími hvězdami poválečného českého divadla a populární hudby, vždyť naši herci jsou ve vynikající kondici!

Podle filmového scénáře, s využitím motivů ze scénáře J. Suchého a I. Vyskočila (Divadlo Na zábradlí, 1958), A. Bergmanna (JAMU Brno, 2000) a J. Krnovského (Městské divadlo Brno, 2005) pro Slovácké divadlo upravil Igor Stránský.

Informace

Informace: 
Režie: Igor Stránský
Výprava: Eva Jiřikovská
Choreografie: Aneta Michalčíková j. h.,
Jan Bursa j. h.
Pohybová spolupráce: Pavel Majkus
Hudební úprava, instrumentace: Karel Cón
Hudební nastudování: Josef Fojta
Asistentka režie,
asistentka hudebního nastudování:
Pavlína Hejcmanová
Dramaturgie: Libor Vodička
   
Datum premiéry: 21. 4. 2012
   
Délka představení: 2:10 h
  
Datum derniéry:
23. 5. 2014


Osoby a obsazení:

Ministr války Pavel Hromádka
Profesor Sprang Vladimír Doskočil
Asistentka prof. Spranga Jitka Janečková
Generální ředitel nezávislé TV Publikum Kamil Pulec
Jeho asistentka Regina Feinbergová
Tereza, redaktorka nezávislé TV Publikum Tereza Novotná
Pracovník produkce nezávislé TV Publikum Petr Leška
První kameraman Petr Žajdlík
Druhý kameraman Roman Lacina
Střih Kamil Nevřiva
Televizní technik Jan Frolec
Dominik, populární zpěvák Petr Čagánek
Žaneta, populární zpěvačka Klára Vojtková
Agáta, populární zpěvačka Anna Pospíchalová
Elena, členka vokálního tria Touha Jitka Josková
Ilona, členka vokálního tria Touha Andrea Nakládalová
Olina, členka vokálního tria Touha Aneta Michalčíková,
původně Kamila Mitáčková
Plukovník Korund Pavel Majkus
Poručík Klaus Josef Kubáník
Voják Patrik Tomáš Šulaj
Voják David Jiří Hejcman
Voják Tomáš Zdeněk Trčálek
Voják Beny Jan Horák
Voják Juraj David Vacke
Voják Jožka nebo Jan, vedoucí
kapely Třaskavý šrapnel
Josef Fojta j. h.
nebo Jan Laník j. h.
Voják Lukáš nebo Jakub nebo Milan,
první člen kapely Třaskavý šrapnel
Lukáš Moťka j. h.
nebo Jakub Zívalík j. h.
nebo Milan Tesař j. h.
Voják Ondřej nebo Lukáš,
druhý člen kapely Třaskavý šrapnel
Ondřej Moťka j. h.
nebo Lukáš Weiss j. h.
Voják Zdeněk,
třetí člen kapely Třaskavý šrapnel
Zdeněk Marušák j. h.
Voják Josef,
čtvrtý člen kapely Třaskavý šrapnel
Josef Vojtášek j. h.
Voják Petr,
pátý člen kapely Třaskavý šrapnel
Petr Ptáček j. h.
Voják Schulze Igor Stránský ml.
První parašutista David Vaculík
Druhý parašutista Martin Vrtáček
Parina, velitelka
přepadového komanda P.R.D.A
Jaroslava Tihelková
Rebeka, příslušnice
přepadového komanda P.R.D.A
Irena Vacková
Darina, příslušnice
přepadového komanda P.R.D.A.
Monika Horká
Arana, příslušnice
přepadového komanda P.R.D.A.
Alžběta Kynclová


Technické zázemí:

Inspice: David Vacke,
Štěpán Goiš (původně Kamila Mitáčková),
Regina Feinbergová
Nápověda: Zuzana Zvěřinová,
Regina Feinbergová
Rekvizity: Jitka Janečková,
Anna Viternová
Garderoba: Helena Kupová,
Ludmila Kalabisová
Vlásenky: Šárka Bellanová,
Jitka Juříková
Světla: Ivan Vacke
Štychaři: František Procházka,
Pavel Kratochvíl
Zvuk: Michal Kedroň,
Zdeněk Kudeřík,
Igor Stránský ml.

Fotografie

Kdyby tisíc klarinetů - v přední řadě Tomáš Šulaj, Jiří Hejcman, Zdeněk Trčálek, Jan Horák, David Vacke, Igor Stránský ml. - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Vladimír Doskočil - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - David Vacke, Tomáš Šulaj, Zdeněk Trčálek, Jiří Hejcman, Jan Horák, Tereza Novotná - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Josef Kubáník, Pavel Hromádka - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Jan Horák, Zdeněk Trčálek, Klára Vojtková, Tomáš Šulaj, Jiří Hejcman, David Vacke - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Jan Horák, Jiří Hejcman, Petr Čagánek, Zdeněk Trčálek, David Vacke - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Jan Horák, Pavel Majkus, David Vacke, Jiří Hejcman - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Kamil Pulec - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Martin Vrtáček, Tereza Novotná, David Vaculík - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Josef Kubáník, Pavel Majkus - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Tomáš Šulaj, Klára Vojtková - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Klára Vojtková, Jan Horák - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Martin Vrtáček, Zdeněk Trčálek, David Vaculík - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Pavel Majkus - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Jiří Hejcman, Klára Vojtková, Petr Čagánek - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Kamil Pulec, Tereza Novotná - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Petr Čagánek - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Andrea Nakládalová, Kamila Mitáčková, Jitka Josková - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Klára Vojtková, Kamila Mitáčková, Jitka Josková - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - dole Alžběta Kynclová, Monika Horká, Irena Vacková, Jaroslava Tihelková - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Monika Horká, Alžběta Kynclová - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Pavel Hromádka - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Jitka Josková, Jan Horák, Jiří Hejcman - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů -  Zdeněk Trčálek, David Vacke, Martin Vrtáček, David Vaculík, Andrea Nakládalová - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Jitka Josková (zády),  Jaroslava Tihelková, Monika Horká, Josef Kubáník, Irena Vacková, Alžběta Kynclová, Anna Pospíchalová, Kamila Mitáčková - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Josef Kubáník - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Pavel Majkus, Jan Horák, Zdeněk Trčálek - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Igor Stránský ml. - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Tereza Novotná - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Jitka Josková, Andrea Nakládalová, Klára Vojtková, Kamila Mitáčková, Anna Pospíchalová, Irena Vacková - foto Jan Karásek

Servis pro média

Tisková zpráva: 

Ta myšlenka co by se stalo, kdyby se jednoho dne všechny palné zbraně proměnily na hudební nástroje a z násilí se stala hudba lahodící uchu, je krásná. A je to víc, než jenom myšlenka: je to manifest! Slovácké divadlo se k němu v roce 2012 připojilo, když v pondělí 13. února 2012 začalo zkoušet novou inscenaci.
Hra Kdyby tisíc klarinetů je asi všem dobře známá z výtečného filmu (1964, rež. Ján Roháč a Vladimír Svitáček), který byl prvním československým hudebním velkofilmem. Nezapomenutelné jsou především písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra v podání největších hvězd „zlatých šedesátých“: Karla Gotta, Hany Hegerové, S+Š, Waldemara Matušky, Evy Pilarové a mnoha dalších. Byl to slavný a ve svém žánru dosud nepřekonaný film a tvůrcům Slováckého divadla je předem jasné, že budou srovnáváni. Ale nebojí se toho. Máme bohaté zkušenosti s hudebním žánrem a zejména pak výtečné herce i zpěváky.
Vycházíme především z filmového scénáře, ale užili jsme některé motivy z prvního divadelního uvedení (1958, Divadlo na Zábradlí) a také dalších divadelních adaptací. Režisér Igor Stránský bohatě využije televizní techniku na scéně – vzpomeňme na přímé televizní vysílání reportáže z podivuhodných kasáren Alkalis... Bude se jednat o tvůrčí hold estetice šedesátých let (nikoli však o retro), principu laterny magiky na divadelní scéně, lehkosti a poezie. Ovšem čas ukázal, že původní dějové motivy mocenských „her“ a manipulací dostávají v naší době novou apelativní naléhavost – i o tu nám půjde.
Všechny ty dobře známé postavy oživly na jevišti Slováckého divadla koncem dubna 2012. Práce to byla těžká a náročná. Hudebně, pohybově i organizačně, neboť tentokrát zkoušel nejen celý ansámbl divadla, ale také technika. V hlavních rolích uvidíte Terezu Novotnou (v roli Terezy – Jany Brejchové), Tomáše Šulaje (W. Matuška), Martina Vrtáčka a Davida Vaculíka (S+Š), Kláru Vojtkovou (H. Hegerová), Petra Čagánka (K. Gott), Annu Pospíchalovou (E. Pilarová) a další, prostě všechny.

-liv-

Foto v tiskové kvalitě: 
Kdyby tisíc klarinetů - v přední řadě Tomáš Šulaj, Jiří Hejcman, Zdeněk Trčálek, Jan Horák, David Vacke, Igor Stránský ml. - f
Kdyby tisíc klarinetů - Jan Horák, Pavel Majkus, David Vacke, Jiří Hejcman - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Petr Čagánek, Klára Vojtková, Tomáš Šulaj - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Martin Vrtáček - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Tomáš Šulaj, Klára Vojtková - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - dole Alžběta Kynclová, Monika Horká, Irena Vacková, Jaroslava Tihelková - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Martin Vrtáček, Tereza Novotná, David Vaculík - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Josef Kubáník, Pavel Majkus - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Hejcman, Vrtáček, Novotná, Čagánek, Vojtková, Šulaj, Vaculík, Horák, Trčálek - foto Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Jan Horák, Jitka Josková, Jiří Hejcman - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Monika Horká, Josef Kubáník, Irena Vacková, Jaroslava Tihelková, Alžběta Kynclová - foto Jan Karásek
Kdyby tisíc klarinetů - Josková, Nakládalová, nad ní Kynclová, Tihelková, Vojtková, Mitáčková, nad ní Horká, Pospíchalová - foto

Slovo dramaturga

Slovo dramaturga: 

K textu a písním Kdyby tisíc klarinetů jsme sáhli s přesvědčením, že mají stále co říci i dnešní době, současně jsme k nim přistupovali s úctou k dávno uplynulé epoše – „zlatým šedesátým“.
Rozhodně však nemělo jít o „retro“. Tvůrčí tým se hned na počátku shodl, že hudební, výtvarná i režijní složka budou inspirovány stylem šedesátých let, budou vycházet z některých detailů doby původních Klarinetů..., ale chtěli jsme, aby divák získal pocit, že se děj neodehrává v 60. letech, nýbrž v jakémsi blíže nespecifikovaném „současnu“ (mobily, současný jazyk, soukromá televize ne náhodně podobná Nově atd.) a ve fiktivní zemi – podobné té naší. Také témata, která jsou ovšem přítomna již ve filmovém muzikálu, jsme pouze chtěli nenásilně posílit (moc zbraní a síly versus hudba, zpěv, tanec; moc peněz – ředitel TV; moc armády atd.). Chtěli jsme, aby z postavení ředitele i ministra války bylo patrné, že se jedná o jakousi nám podobnou zemi, kde jsou demokracie a svoboda slova a tisku sice ústavně zaručeny, ale fakticky mají často spíše formální obsah, kde ministr války nemůže úplně všechno, ale téměř všechno; kde televizní zpravodajství neznamená v první řadě „investigativní“ žurnalistiku, ale show, která má přitáhnout pozornost, aby se prodalo více reklamního času... Tedy tak, aby se divák snadno zorientoval a téma mu bylo známé.
Úprava režiséra Igora Stránského vycházela zejména z filmového scénáře, přesněji řečeno ze samotného filmu. Krátké epizodní scény, rychlé střihy k písňovým scénám, nazpět do kasáren, k řediteli TV Publikum a k ministru války – to je inspirováno především filmem Jána Roháče. Současně jsme se pokusili poučit z jiných divadelních adaptací: zejména Bergmanovy úpravy inscenované ve Studiu Marta JAMU v Brně (2000) a J. Krnovského, která se hrála v Městském divadle Brno roku 2005. Úvodní projev prof. Spranga vychází z té úplně první divadelní verze, která byla inscenována v Divadle Na zábradlí roku 1958, je notně zkrácena, ale jsme přesvědčeni, že má své opodstatnění, protože původní protimilitaristické téma, které Klarinety... nastolují, jsme chtěli zachovat, i přes dnešní zdánlivý „klid zbraní“ v našem koutě světa. To se připomíná i v závěrečném obraze, kdy vidíme všechny postavy našeho „veselého“ příběhu na točně v podivném groteskně pokřiveném „štronzu“...
A co se stalo, když se hudební nástroje proměnily zpět na zbraně? Vše se vrátilo do zajetých kolejí. Ve skladu zbraní posádky v Alkalis byly místo houslí, viol a kontrabasů zase samopaly, pušky a kulomety. Všichni vojáci se opět začali chovat, jak si žádá vojenský řád. Ministerstvem války bylo vydáno tiskové komuniké, v němž se konstatuje, že „v rámci zvýšení atraktivity povinné vojenské služby, ve spolupráci s populární televizí Publikum, bylo na bázi mediální mystifikace uspořádáno hudební show, které jsme měli možnost sledovat v přímém přenosu“. Naši hrdinové a aktéři celé události byli povýšeni a zakrátko propuštěni do civilu, před tím však museli podepsat čestné prohlášení o mlčenlivosti. Tereza krátce na to zmizela z obrazovky TV Publikum, brzy však přijala místo šéfredaktorky zpravodajství veřejnoprávní televize a postupně se stala jednou z nejvýraznějších celebrit veřejného života. Profesor Sprang se stal předním odborníkem na mediální studia, zemřel však krátce na to, za ne zcela vyjasněných okolností. Plukovník Korund byl přeložen na jinou posádku, leč i jeho postihla nehoda – smrtelně se postřelil při čištění své pistole. Dominika a Žanetu čekala úchvatná kariéra, zejména v televizi Publikum. Vokální trio Touha se brzy po událostech v Alkalis rozpadlo: Elena odešla do zahraničí a živila se jako učitelka tance, Ilona s Olinou pak ještě nějakou dobu zpívaly v televizi Publikum. O členech přepadového komanda P.R.D.A. není nic známo, proslýchá se, že velitelka odešla záhy do civilu, a krátce na to se provdala za vysokého činitele na ministerstvu války. Tato zpráva však není potvrzena z nezávislých zdrojů. Ministr války se krátce po událostech v Alkalis stal předsedou strany, za niž byl dosazen do své funkce, po dalších volbách se stal předsedou vlády. Opozice určitou dobu šířila zvěst o tom, že se podílel na nezákonném financování své strany, ale to nebylo nikdy prokázáno. Poručík Klaus z incidentu vyvázl s mnohočetným zraněním v oblasti dolních končetin a dutiny břišní. Po delší léčbě a rehabilitaci byl povýšen a zařazen jako vedoucí podvýboru pro zvláštní události na ministerstvu války. A tak je Schulze jedinou faktickou obětí toho zvláštního dne. Na kolonádě lázní Alkalis zůstal ležet s prostřeleným srdcem. Vyšetřovací komise svolaná ministerstvem války konstatovala, že v jeho případě nebyla včas diagnostikována závažná duševní porucha, ta se v průběhu vojenské služby rozvinula do těžké schizoidní psychózy, která nešťastného Schulzeho přivedla až k sebevraždě...

-liv-

Program

Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program
Kdyby tisic klarinetu - program

Recenze

Recence: 

Videoreportáže

Ocenění

Ocenění: 

Vítězství v divácké anketě Slovácký Oskar 2012