Válka s mloky

Kohoutova vynikající dramatizace Čapkova nejlepšího románu je stará již bezmála půlstoletí, její světová premiéra - dříve, než se hra vydala na dlouhou a velmi úspěšnou cestu evropskými a zámořskými divadly - se konala na počátku šedesátých let v pražském Divadle Na Vinohradech. Přesto k nám promlouvá nesmírně svěžím uměleckým jazykem, jenž nabízí příležitost pro vytvoření dynamického syntetického divadla, plného obrazivosti a hereckých akcí. A nejen to. Kohoutova divadelní adaptace nás poutá skrze silné téma s nečekaně ostrým aktuálním vyhrocením! Zatímco Karel Čapek, demokrat a humanista evropského významu, psal „své“ mloky za bezprostředního ohrožení nacismem, v předvečer světové apokalypsy (román vyšel poprvé roku 1936), a Pavel Kohout na něj navázal satirickým ostnem namířeným proti světu „železné opony“ a studené války, my akcentujeme téma lidské nenasytnosti a kořistnictví, jež se vzápětí obracejí proti člověku samotnému – a ničí lidskou civilizaci. Téma zpupnosti kšeftařů, pokrytectví „reálpolitiků“, lhostejnosti a necitelnosti – to je, co nás zaujalo na Čapkově látce v Kohoutově podání. Zkáza světa v přímém přenosu! Budeme chladně přihlížet vlastnímu konci? Anebo je přímý přenos globální katastrofy jenom mediální hrou s vidinou ještě větší sledovanosti a vyšších zisků? Co je realita a co virtuální obraz? Apokalyptická vize (vzpomeňme „mayský“ kalendář s jeho předpovědí konce světa v prosinci 2012) může mít svou polohu vážnou i ironickou… Svět očekává potopu! Mloci útočí! Cesta kolem světa, jenž zaniká - i s jednou zastávkou v Uherskem Hradišti.