Klára Vojtková: Na vesnickém dramatu mě vzrušuje ta jadrnost

Herečka Klára Vojtková se v loňském roce vrátila na prkna Slováckého divadla po mateřské dovolené, a jak sama říká, návrat to byl poměrně intenzivní. Nejprve "naskočila" do rozjetého rychlíku a oblíbeného muzikálu Radka Balaše  Pokrevní bratři, následně nazkoušela s režisérem Zdeňkem Duškem postavu Beatrice v komedii Williama Shakespeara  Mnoho povyku pro nic a nyní ztvární hlavní postavu Evy v dramatu Karoliny Světlé  Kříž u potoka, které nastudoval ve Slováckém divadle režisér Martin Františák.

Kláro, v Kříži u potoka ztvárníš hlavní postavu Evy. Jaká je?

Chytrá, ale naivní, oddaná, ale zamilovaná, jako snad každá matka laskavá a zranitelná. Dost troufalá a silná na to, aby jí bylo naloženo.

Inscenaci připravuje režisér Martin Františák. Jak se ti s ním zkouší?

Nelehké zkoušení. Není úplně snadné Martinovi porozumět. Mnohé se odehrává v obrazech jen v jeho hlavě a jeho fantazie je veliká. Herec neví dne ani hodiny, musí být připraven na neustálé změny. Takové divadlo bez jistot. Trochu jak jízda v boulích, nohy lyžaře pevné i gumové zároveň.

Autorkou Kříže u potoka je Karolina Světlá. Zajímalo by mě, jestli jsi třeba četla román už ve škole, a jestli je ti "vesnické" téma něčím blízké?

Román jsem četla až teď a dobře tomu, myslím, že na střední bych se těžko prokousávala jazykem i dlouhými popisy krajiny až k samotnému akčnímu a zároveň mystickému příběhu. Na vesnickém dramatu mě vzrušuje ta jadrnost, surovost a tvrdost lidí, hlavních hrdinů i obce samé. Jejich jednání není delikátní, jde do krajnosti.

Co se týče samotného ztvárnění postavy na jevišti, co ti nejvíc při práci a vytváření charakteru role pomáhá?

Obvykle text, baví mě až detektivně pátrat po indiciích v textu ukrytých. Tentokrát však jde mnohem více o podívanou a jakousi emotivní sílu obrazu, o vystižení situace v její nejpůsobivější formě, snažím se být k tomu citlivá ve slově i pohybu a čekám, až se charakter postavy poskládá jako mozaika.

Stane se ti někdy, jak o tom hodně herců mluví, že si postavu takzvaně "nosíš domů"?

S blížící se premiérou ji pořád řeším a přemýšlím o ní, ale že bych se do postavy nějak převtělovala v civilu, to asi ne, to my nedovolí mimo jiné i vévodící role maminky.

Když skončí zkouška a máš konečně vytoužené volno, jak nejraději odpočíváš?

Dobrá zkouška je skvělý odpočinek od domácího frkotu s Matyldou a akční a intenzivní frkot s Matyldou je boží odpočinek od náročné zkoušky.

Na závěr, můžeš prozradit, na co se momentálně kromě premiéry Kříže u potoka těšíš a co tě ještě v letošní sezóně v divadle čeká?

Ten můj návrat z mateřské byl poměrně intenzivní, tak se těším zase na chvíli domů, v nejbližší době mě totiž čeká od zkoušení volno. Tak si užiji Velikonoce a jaro a zahrádku a kafíčko do ruky s dalšíma maminka a ratolestma z divadla (slibují holky) někde na pískovišti. Prostě pohoda.

Děkuju za rozhovor!

Blanka Šmejdovcová

 

Kdo je Klára Vojtková

Herečka Klára Vojtková se narodila 29. prosince 1985 v Brně. V letech 2005 – 2009 vystudovala činoherní herectví na DAMU, kde absolvovala rolí Vévodkyně (J. Webster / Vévodkyně z Amalfi) a Laury (J. Penhall / Slyšet hlasy). Mimo Slovácké divadlo se objevila v roce 2013 v brněnském BuranTeatru jako Berta v inscenaci Vyhnanci v režii Mikoláše Tyce. Ve Slováckém divadle je v angažmá od roku 2009 a momentálně ji můžete vidět například jako Beatrici v nové komedii režiséra Zdeňka Duška Mnoho povyku pro nic nebo v oblíbeném muzikálu Radka Balaše Pokrevní bratři.

Co řekla o muzikálech: "Mám je ráda, činohru asi víc, ale muzikál je pro mě vždy výzvou. Baví mě jejich technická náročnost, ta nutnost zapojit všechny dovednosti, vbičovat se fyzicky i psychicky. Je to trošku jako sport. Cíle se dají lépe vytyčit. Ale o výsledku pak stejně nerozhoduje zdaleka jen výkon herců. Hudba, světla, choreografie, výtvarná složka… synchronizace toho všeho, v tom to vězí."

Co řekla o spolupráci se Zdeňkem Duškem: "Zkoušení s ním předčilo moje očekávání. Nevím přesně, jak to dělá, ale já se na zkouškách královsky bavím, řemeslu se znovu učím, mám pocit tvůrčí svobody a přesto pevného vedení. Co mám teď už skoro dvouletou Matyldu, vnímám čas výrazně jinak a měla jsem obavu, že budu litovat, že od ní tak brzy utíkám k práci, ale pod vedením Zdeňka Duška nemám pocit jediné, na úkor Matyldy, promarněné minuty."