Pokrevní bratři, plakát - Eva Jiřikovská©2015
Pokrevní bratři
Willy Russell

Pokrevní bratři

Překlad:     Martin Fahrner

Říká se, že dvojčata, která jsou po narození násilně rozdělena, jsou stižena kletbou, která praví, že se nesmějí nikdy znovu setkat, neboť den jejich setkání by byl také jejich společným dnem posledním. Ale možná jsou to jenom legendy. Muzikál Pokrevní bratři nás každopádně přivádí do příběhu dvou vrstevníků Mickeyho a Eddieho, kteří, přestože vyrůstají každý v naprosto odlišném sociálním prostředí, jsou k sobě přitahováni neznámou magickou silou. Prožijeme s nimi dětství, pubertu, první lásku i nelehkou dospělost. Pojí je mnohem víc než přátelství, možná utajené pokrevní pouto… ? Osudový příběh nezakrývající soucitný sociální tón (však také nevznikl nikde jinde než v Liverpoolu) napsal britský dramatik, scenárista a skladatel Willy Russell s nepochybnou autorskou zručností a neobyčejnou lehkostí. O jeho oblíbenosti svědčí mnoho uvedení po celém světě, třetí příčka v žebříčku nejdéle uváděných muzikálových inscenaci ve West Endu (více než dvacet let), sedm nominací na cenu Tony na newyorské Broadwayi a mnoho dalších cen. Slovácké divadlo uvedlo v roce 2001 v režii Radka Balaše jeho „moravskou premiéru“. Pro jeho oblibu u protagonistů i diváků vám nyní přinášíme jeho nové uvedení. Opět v režii Radka Balaše a s exkluzivním hostem Yvettou Blanarovičovou v roli maminky dvojčat paní Johnstonové. 

FOTOGALERIE:       Zahajovací zkouška       Po premiéře

Informace

Informace: 
Libreto, hudba, texty písní:Willy Russell
Scéna:Jaroslav Milfajt
Kostýmy:Jolana Schofield Izbická
Light design:Ivan Vacke
Hudební nastudování:Josef Fojta
Dramaturgie:Iva Šulajová
Choreografie: Qaša
Asistentka choreografie:Renáta Mrózková
Asistentky produkce:

Pavlína Hejcmanová,
Klára Vojtková
Asistent režie:David Vacke
Režie a choreografická koncepce hudebních čísel:Radek Balaš j. h.


Datum 1. premiéry:
14.11. 2015
Datum 2. premiéry:
16.11. 2015
  
Délka představení:2:50 h


Osoby a obsazení:

JOHNSTONOVÁYvetta Blanarovičová j. h.
  
VYPRAVĚČI, ale také:
Policisté, Mlékař, Učitel, Gynekolog,
Průvodčí, Univerzitní profesor,
Úředník, Vězeňský dozorce,
Slečna Brownová a další...
Martin Vrtáček,
Jiří Hejcman
  
MICKEYTomáš Šulaj
EDDIE
David Vaculík
SAMMY
Zdeněk Trčálek
LINDA

Anna Pospíchalová
nebo Tereza Hrabalová
LYONSOVÁ
Irena Vacková
LYONS
Pavel Hromádka
  
1. MARILYN
Renáta Mrózková j. h.
2. MARILYN
Natálie Tichánková j. h.
3. MARILYN
Barbora Vacková j. h.
  
COMPANY



Renáta Mrózková j. h.,
Natálie Tichánková j. h.,
Barbora Vacková j. h.,
Štěpán Goiš, David Vacke,
Roman Lacina, Petr Žajdlík
  

KAPELA pod vedením Josefa Fojty:

TrubkaOndřej Moťka nebo Pavel Skopal
KlávesyJosef Fojta nebo Jan Laník
KytaraJiří Kučerovský nebo Miroslav Vojkovský
BaskytaraKarel Pevný
Bicí nástrojePetr Ptáček nebo Roman Mlynář


Technické zázemí:

Inspice:
Štěpán Goiš
Nápověda:Zuzana Zvěřinová
Rekvizity:
Jitka Janečková, Anna Viternová
Garderoba:Helena Kupová, Ludmila Kalabisová
Vlásenky:
Jitka Juříková, Šárka Bellanová
Světla:
Ivan Vacke, Kamil Nevřiva, Martina Lovecká
Zvuk:
Michal Kedroň, Zdeněk Kudeřík, Martin Vavřík
Asistenti zvuku:Lucie Váchová nebo Jan Bednář
Jevištní stavby:
Petr Žajdlík, Pavel Kratochvíl, Roman Lacina,
František Procházka, Jan Frolec, Petr Leška

Fotografie

Pokrevní bratři - Yvetta Blanarovičová, Natálie Tichánková, Zdeněk Trčálek, Barbora Vacková, Renáta Mrózková, Martin Vrtáček, Jiří Hejcman - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - Yvetta Blanarovičová, Jiří Hejcman - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - Martin Vrtáček, Yvetta Blanarovičová - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - N. Tichánková, B. Vacková, M. Vrtáček, R. Mrózková, Y. Blanarovičová, J. Hejcman - foto M. Malůšek
Pokrevní bratři - Irena Vacková, Yvetta Blanarovičová - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - Irena Vacková, Pavel Hromádka - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - Tomáš Šulaj, David Vaculík - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - David Vacke, Yvetta Blanarovičová, Tomáš Šulaj - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - Tereza Hrabalová, David Vacke, Tomáš Šulaj - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - Jiří Hejcman, Irena Vacková, Pavel Hromádka - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - Yvetta Blanarovičová, Tomáš Šulaj - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - David Vacke, Yvetta Blanarovičová - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - N. Tichánková, T. Šulaj, B. Vacková, Z. Trčálek, Y. Blanarovičová, R. Mrózková - foto M. Malůšek
Pokrevní bratři - Irena Vacková, Jiří Hejcman - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - Z. Trčálek, N. Tichánková, R. Mrózková, J. Hejcman, B. Vacková - foto M. Malůšek
Pokrevni bratři - Anna Pospíchalová, Yvetta Blanarovičová - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - Tomáš Šulaj, Jiří Hejcman - foto Marek Malůšek
Pokrevní bratři - Zdeněk Trčálek, Tomáš Šulaj - foto Marek Malůšek

Slovo dramaturga

Slovo dramaturga: 

V osmdesátých a devadesátých letech minulého století se zájem diváků soustředil především na tzv. muzikály superlativů, v nichž tvůrci nákladnými prostředky a pompézní formou líčí velké city a zavádějí diváky do zcela jiného, fantazijního světa. Zdálo se, že úspěchu na poli hudebního divadla ani jinak nelze dosáhnout. A přece! Počátkem osmdesátých let se v Británii objevuje muzikál, který se od všech předchozích výrazně liší: kromě zpěvu a tance se v něm hodně hovoří a činoherně jedná, mimořádné je i jeho vážné téma včetně tragického vyústění. Je to muzikál Willyho Russella Pokrevní bratři (Blood Brothers).

William Russell (*1947), rodák z Liverpoolu, jenž v 15 letech opustil školu, aby se stal kadeřníkem a u toho písničkářem a aby se posléze do školy vrátil, vystudoval na učitele a nakonec se stal jedním z nejznámější britských současných dramatiků, pronikl do britského divadelního povědomí už oceněným a na West Endu uvedeným dílem o ještě slavnějších liverpoolských rodácích John Paul George Ringo… and Bert (1974). I u nás jsou potom známé především jeho hry Výchova slečny Rity (Educating Rita, 1980) a Shirley Valentine (1988); obě dostaly Cenu Laurence Oliviera za nejlepší komedii a obě se staly základem pro úspěšná filmová zpracování (u nás jsme v monodramatu Shirley Valentine mohli vidět Simonu Stašovou nebo Zuzanu Krónerovou).

Dalším uměleckým průlomem pro Willyho Russella, v osmdesátých letech člena intelektuálního hnutí Red Wedge (uskupení hudebníků soustředěné kolem Labouristické strany a vytvářející jakousi umělecko-intelektuální antitatcherovskou alianci), byl první kus, k němuž sám napsal nejen libreto, ale i hudbu a texty písní Pokrevní bratři. Russell látku nejprve zpracoval v podstatě na objednávku jako školní hru pro Merseyside Yong People´s Theatre. Bylo to sedmdesátiminutové dílko a mělo pouze jednu ústřední píseň, hrálo se v pěti hercích a s minimem rekvizit. Avšak už v době konání premiéry jej zamýšlel Russell přetvořit do celovečerního muzikálového díla. Pomohlo mu také, že jednu ze školních produkcí zhlédl též Bob Swash (producent londýnského West Endu, např. jeden z producentů Evity), jenž v námětu viděl slibný potenciál. Premiéra celovečerních Pokrevních bratrů se uskutečnila v liverpoolském Playhouse Theatre, ale už po dvanácti týdnech provozování byla 11. 4. 1983 přenesena na londýnský West End, do Lyric Theatre, kde se hrála do podzimu téhož roku. Poté bylo provozování přerušeno a muzikál si musel počkat na novou inscenaci, která v produkci Billa Kenwrighta znovu dobyla West End 28. 7. 1988 v Albery Theatre. Úspěchu muzikálu už nestálo nic v cestě. 21. 11. 1991 přešel do většího Theatre Phoenix a v různém obsazení zde byl uváděn více než dvacet let, což z něj učinilo třetí nejdéle hraný muzikál na West Endu. 10 let po premiéře prvního nastudování, 25. 4. 1993, Pokrevní bratři pronikli na newyorskou Broadway a během dvou let uvádění zde měli více než 800 repríz a získali celkem 7 nominací na prestižní Cenu TONY. Současně se muzikál dostal i k ostatním zahraničním produkcím a do dnešních dní obletěl takřka celý svět. V našich zeměpisných šířkách měl premiéru poměrně brzy – už v roce 1997 jej v sousedním Slovensku, na jevišti bratislavské Nové scény, uvedl Jozef Bednárik, česká premiéra se odehrála v roce 2001 ve Východočeském divadle v Pardubicích, těsně po ní, rovněž v roce 2001, následovala „moravská“ premiéra ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. V dalších letech dílo spatřili diváci v Plzni, Liberci, Praze, Olomouci, Brně.

Jestliže jsme pojmenovali jako kolébku Pokrevních bratrů, i samotného Russella, průmyslový Liverpool, kde se v osmdesátých letech za vlády „Železné lady“ navýšila nezaměstnanost a sociální rozdělení do dříve nepoznaných rozměrů, dostáváme se současně blíže k specifičnosti a rovným dílem také nebývale rostoucí oblibě muzikálu. „Geniální kronikář současných liverpoolských traumat a dramat“, jak se Willymu Russellovi začalo v Británii přezdívat, pojmenovává obecné problémy západní společnosti konce tisíciletí. A činí tak s nebývalou lehkostí, laskavostí a široce přístupným žánrem.

Za základ si bere motiv rozdělených dvojčat, jenž v literární historii odlišně zpracoval už např. Alexandre Dumas st. ve své novele Korsičtí bratři (1844). A přidává zajímavou formu: komplikovaný epický celek odehrávající se od poloviny padesátých let do začátku let osmdesátých (spolu s bratry prožijeme nejen dětství a pubertu, ale i ranou dospělost) zcizuje posílením vypravěčských pasáží, ale také zainteresováním diváka – hned v úvodu se z diváků mají stát soudci příběhu, kteří mohou sami rozhodnout, zda bylo možné osudovou situaci zvrátit, či nikoliv. Ostatně téma osudu, kterému nelze nikdy zcela uniknout a který nás pronásleduje v podobě důsledků našich předchozích činů, je velkým latentním leitmotivem díla. Zmíněná antiiluzivnost (vypravěči posunující děj a diváci coby soudci příběhu) přibližuje sociálně kritickou rovinu díla kamsi na poloviční cestu mezi Brechtovu Žebráckou operu a červenou knihovnu, ovšem bez povinného happyendu. Zanedbatelný v této souvislosti není ani vedlejší motiv osudu Marilyn Monroe, jenž jak významově, tak konkrétně scénograficky a dějově, prochází celým dílem (ústřední píseň muzikálu je jí zcela věnovaná). Není to jen motiv velkých filmových pláten, ale také nenaplněná touha po dítěti, jež spojují postavu Marilyn s hlavními aktéry Russellova příběhu o dvojčatech, z nichž jedno chudá matka prodá jiné, bohaté a po dítěti nebývale toužící.

Když uvedlo Slovácké divadlo muzikál Pokrevní bratři v roce 2001, bylo to 12 let po „sametové“ revoluci; dnes už od ní uběhlo více než čtvrt století, a jak se zdá, mnohé z témat se nám (možná bohužel) ještě více přiblížily. Sociální rozvrstvení společnosti zažíváme na vlastní kůži a téma neplodnosti na jedné straně a „obchodu“ s dětmi včetně darování zárodečných buněk a fenoménu náhradních matek na straně druhé se pomalu stává dennodenní skutečností. Víme však opravdu, jaký genetický a emoční koktejl takovým dětem přichystáváme? A skutečně si my ostatní myslíme, že se nás to netýká?

Přes všechnu závažnost, kterou obsahují otázky muzikálem kladené, jde ale o dílo neskutečně laskavé a velmi vtipné.  Spolu s chytlavými melodiemi, které si budete nevědomky při cestě domů pobrukovat, je středem humoru jistě především herecká rovina představitelů dvojčat, jejich vývojový oblouk od roztomilých malých uličníků, přes pubescenty získávající první praktické zkušenosti s opačným pohlavím, až po skutečnou lásku k jedné ženě a hloubku dospělého zrání. Děti se pobaví na odrazu jejich chování a rodiče zase na tom, jaké zrcadlo jim nastavují dětské hlášky na jejich adresu. A ostatně dětmi jsme byli všichni, že? Bez nadsázky lze tedy říct, že Pokrevní bratři jsou muzikálem pro celou rodinu.

K novému uvedení muzikálu nás vedla jeho kvalita i naše obliba. Pro mnohé z tehdejší produkce byl tento kus „srdeční“ záležitostí. Věříme, že i naši diváci si buď příběh se zájmem zhlédnou poprvé, a nebo rádi zavzpomínají a možná i trošičku srovnají rozdíly. Vždyť divadlo vždy vzniká teď a tady (s novými zkušenosti, dějinnými okolnostmi, diváckým rozpoložením), proto ani my nechceme „vstupovat podruhé do téže řeky“, ale vytvořit pro vás zase něco nového. Věříme, že podobně jako v Británii i jinde na světě bude mít tento muzikál také ve Slováckém divadle dlouhý život.

(Připravila Iva Šulajová s použitím informací z knihy Michaela Prostějovského Muzikál expres a z www.willyrussell.com)

Ocenění

Ocenění: 

Slovácký Oskar 2015 - diváky nejoblíbenější inscenace roku