11. 11. 2015
Když se řekne jméno herce Tomáše Šulaje, mnohým se vybaví Jerry, hlavní postava v muzikálu Donaha!, za níž získal i nejprestižnější herecké ocenění u nás, Thálii. Málokdo ale ví, že prvním velkým titulem, který v Hradišti éru muzikálů odstartoval, byli Pokrevní bratři z roku 2001, ve kterých hrál Tomáš Šulaj po boku Davida Vaculíka titulní roli. Po patnácti letech se muzikál na jeviště Slováckého divadla vrací. Podle zpráv z divadla bude modernější, akčnější a také dojemnější. Jistoty v podobě herců v hlavních rolích stejně jako režisér zůstávají. Navíc k nim přibyly další dvě hvězdy - představitelka paní Johnstonové Yvetta Blanarovičová a choreografka Qaša. I o tom všem před sobotní premiérou Pokrevních bratrů Tomáš Šulaj v následujícím rozhovoru vypráví...
Co vám proběhlo hlavou, když jste se dozvěděl, že se budou znovu hrát Pokrevní bratři?
Velmi jsem se zaradoval. Před 15 lety, kdy jsme je u nás v divadle uváděli poprvé, to byl můj první velký muzikál a byla to velmi srdeční záležitost. A myslím, že jsme ho měli všichni moc rádi. Tudíž jsme se s ním neradi loučili, takže teď, když se Pokrevní bratři vrací na jeviště Slováckého divadla, jsem moc rád a těším se jak malý Mickey.
V čem to pro vás bude jiné?
Především v tom, že jsem o těch 15 let starší a něco jsem už zažil, takže by ty vážnější polohy mohly být hlubší. Uvidíme.
Nebojíte se srovnání s minulým nastudováním?
Uvažoval jsem o tom a je jasné, že to budou diváci, kteří muzikál tehdy viděli, srovnávat. Ale je spousta nových diváků, doba je jiná, my jsme trochu jiní, takže bych to asi nesrovnával.
Jak byste stručně nastínil děj celého příběhu?
Je to příběh dvojčat, která byla po narození oddělena od sebe. Každý z nich vyrůstal v jiných sociálních podmínkách. V jejích sedmi letech se potkají a stanou se z nich nejlepší kamarádi, aniž by tušili, že jsou bratři. Divák bude mít možnost sledovat jejích vývoj od dětství, až po dospělost. Zamilují se oba do stejné dívky a pak se přihodí jedna osudová věc…
Máte v muzikálu obzvlášť oblíbené místo?
Mám rád závěrečnou pasáž, kdy jsou kluci už dospělí a řeší problémy nám blízké. Ale těžko něco takto vypichovat, líbí se mi všechny věkové pasáže, kterými Mickey a Eddie procházejí.
Postava Mickeyho se během inscenace vyvíjí od dítěte až po dospělého muže. Byla to pro vás obtížná úloha?
Tehdy určitě ano, ale teď zjišťuji, že i po té dlouhé době v hlavě něco zůstalo a během zkoušení se mi vše vybavuje a jde to docela lehce. Ale abych to nezakřikl.
Roli vaší maminky ztvární Yvetta Blanarovičová. Jak se vám s ní spolupracuje?
Yvetta je moc fajn člověk a je velmi příjemným zpestřením do našich vod. Je to nový element do původního obsazení, takž je jasné, že to bude jiná inscenace, než ta původní. Na druhou stranu musím říct, že Jaruška Tihelková, která moji mámu hrála v prvním nastudování, mi v srdci zůstane jako máma číslo jedna.
Jaký je David Vaculík brácha?
No přece pokrevní. Bydlíme ve stejné vesnici, tři baráky od sebe, jsme oba Kozorohové, máme oba rádi víno a slivovici…. Málo důkazů naší pokrevnosti?
Muzikál se točí okolo osudu, který se musí naplnit. Věříte na osud?
Ne. Beru život tak, jak přichází a snažím se žít teď a tady. Na to co bylo, nebo bude nerad myslím.