Anketa: Co děláte, když jste opilí?

Už zítra čeká Slovácké divadlo další výjimečná premiéra, a to inscenace Opilí Ivana Vyrypajeva v režii Anny Davidové. Jak to mají sami herci, když jsou opilí?

Inscenační tým Opilých

Anna Davidová (režisérka): „Když jsem opilá, tak to tancuju a mám patent na pravdu. Je potřeba si na mě dávat pozor. Všechno mi najednou do sebe zapadá a dává smysl. Samozřejmě jen když se to týká ostatních. Takže, kdo by chtěl třeba s něčím poradit, tak po pár skleničkách vína ať klidně přijde, to už rozumím světu a… vůbec všemu.“

Zdeněk Trčálek (Gustav): „Já především nepiju a nemám vztah k alkoholu (smích). Ale vážně. Jsem takzvaný sklípkový typ, tedy spíš si tak popíjím tiše ve sklípku. Propít se do čtyř do rána, jako se to povedlo postavám v Opilých, to se mi už dlouho nestalo. Ale když už, tak jsem spíš veselý. A pak udělá klapka klap a jdu domů.“

Petra Staňková (Róza): „Naposledy jsem pila opilá na oslavě narozenin naší Pavlínky, která s námi všemi slavila čtyřicetiny. To byla taková radostná opilost, kdy se hodně zpívalo a povídalo a smálo. Někdy, když jsem opilá, je to tak, že se zapovídám na hodiny a hodiny a někdy se chci bavit a smát a tančit.

Tereza Novotná (Lora): „Mírně opilá jsem byla naposledy na oslavě narozenin kolegyně Pavlínky Hejcmanové. A co si pamatuju, tak jsem zpívala a tancovala. Zpívala hromadně a tančila s inspicientkou Kamčou Mitáčkovou.“

Pavel Šupina (Lawrence): „Vždycky záleží na prostředí a společnosti. Většinou jsem ale vždy s lidmi, se kterými si rozumím a je mi s nimi moc dobře, takže spánek často odkládám do pozdních hodin. Tanci se nevyhýbám, hlubším debatám taky ne, ale nejraději mám formování specifického absurdního humoru a následný společný smích.“