Jak bude vypadat Volný večer?

Zásadní roli v improvizační show budou hrát samotní diváci, kteří svými nápady naplní osudí Velkého kola štěstí, které následně trojici herců určí téma samotné improvizace. Aby to ale divadelníci neměli tak jednoduché, dojde i na Malé kolo neštěstí, které jim stanoví limity a omezení pro tu kterou kreaci. V jednom Volném večeru budou diváci svědky hned tří přibližně dvacetiminutových improvizovaných výstupů, jejichž vyústění jistě nejednou překvapí i samotné aktéry. A protože fantazii se meze klást nebudou, herci upozorňují, že představení nebude vhodné pro diváky do 15 let.

Volné večery na Malé scéně do letních prázdnin proběhnou třikrát, a to dnes, 27. května a 10. června. Vstupenky jsou už nyní k dispozici na webu a v pokladně Slováckého divadla.

„Je to adrenalin,“ říká Tomáš Žilinský

Iniciátorem Volného večera je Tomáš Žilinský, kterého slovácké publikum zná nejnověji jako knihkupce Victora Pélissiera v napínavém dramatu Hostina dravců. Při Volném večeru se však divákům představí v úplně jiné poloze.

„Improvizaci mám rád, vždycky mě bavila a přišlo mi fajn zkusit něco takového i ve Slováckém divadle. Připadalo mi taky, že by improvizační večer dobře zapadl i do dramaturgického plánu divadla, který se snaží cílit i na mladší publikum,“ vysvětluje herec. A rovnou se svěřil i s reakcemi kolegů a vedení divadla.

„Nejdřív ze všeho jsem se zeptal v herecké šatně, jestli by do toho se mnou vůbec chtěl někdo jít,“ směje se Tomáš a přiznává, že napoprvé nepochodil. „Teprve až když Kuba a Dan souhlasili, šel jsem s tím nápadem za vedením divadla. A umělecký šéf Lukáš Kopecký byl nadšený. Říkal, že přesně tohle chtěl, tedy rozžít Malou scénu, a že improvizace se právě tam bude skvěle hodit. Moc mě těší, že ve Slováckém divadle vedení podporuje impulsy, které přijdou zevnitř souboru, jako tomu bylo právě u Volných večerů,“ těší Tomáše Žilinského.

Ego občas trpí – a to je dobře

Improvizace s sebou přináší úplně jiné umění než inscenace, které herci zkouší denně dva měsíce a každý pohyb či slovo je pevně dané. Při improvizaci herec ani divák netuší, co se bude dít v příští vteřině.

„Co mě na tom přitahuje? Je to ten adrenalin, že člověk opravdu neví, co bude. A je to i příjemné na ego, protože člověk ho právě tímto může občas zkrotit. Protože si musí někdy přiznat, že to nebylo dobré. Je na jevišti sám a nemůže to hodit na nikoho jiného. Takže improvizace je dobrý trénink pokory, a to je vždycky fajn,“ uzavírá Tomáš Žilinský.