„Bylo to jasné už od začátku mého nástupu do Slováckého divadla. Já i umělecký šéf Lukáš Kopecký jsme věděli, že tady zůstanu tři roky a pak se posunu. Rád se vystavuju nejistotě a zkouším nové věci. Chci si vyzkoušet i jiné formy divadla a spolupráci s dalšími lidmi. A pak mi Michal Zetel nabídl angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě, který bude od nynějška uměleckým šéfem. Takže to přišlo v pravý čas,“ říká František.

Za tři roky práce na uherskohradišťské scéně toho zažil spoustu. „Musím jmenovat aspoň zkoušení Tří sester právě s režisérem Michalem Zetelem a Kočku v oreganu s kolegy Pavlem Šupinou, Jitkou Hlaváčovou a Pavlínou Hejcmanovou. Ti tři mi chybí už teď,“ usmívá se František. Ovšem právě Kočku v oreganu, Tři sestry, Její pastorkyňu a Romea a Julii bude ještě v Hradišti pravidelně dohrávat. A vracet se bude rád.

„Slovácké divadlo mi dalo víc, než jsem čekal. Určitě nechci, aby to vypadalo, že hradišťské divadlo je mi málo, jen zkrátka potřebuju nové impulzy. A taky neříkám, že se nikdy nevrátím, třeba se nabažím jiných divadel a jednou budu rád zpátky ve Slováckém,“ uzavírá František Maňák.