Jaké to je, když spolu manželé hrají v jednom představení?
Jiří: Zcela normální a přirozené. Doma jsme životní partneři, v divadle herečtí partneři. Teda když někdo z mých kolegů oslintává mou ženu v nějaké milostné scéně až za hranicí obscénnosti, tak se mi lidově řečeno „plaší kladiva“.
Pavlína: Ale ale, to jsem ani netušila, že se ti něco plaší! Musím říct, že mě to docela potěšilo. I když je zvláštní, že jediná hra, ve které za poslední dobu dochází k nějakému většímu oslintávacímu kontaktu, je Svatba. V té hraješ největšího „svůdníka“ a kladiva máš evidentně v pořádku.

Jak se na společné hraní připravujete? Pomáháte si doma navzájem s učením textů?
Jiří: Já se texty doma neučím. Jen se do nich dlouze a soustavně několik desítek hodin dívám a čtu si je. Pavlína se je taky neučí. Občas se pokusím si něco zkoušet nahlas, a to se vždy ozve z vedlejší místnosti dušený, zadržovaný, ale abych ho zároveň slyšel, smích.

Co se děje potom?
Jiří: Následuje slabá omluva, že to se ale opravdu nedá poslouchat a že je mi ochotná milostivě vypomoci. Já souhlasím s nadhledem mi vlastním a následuje čas jemné exhibice mé ženušky, se kterou já přece ale nemohu souhlasit a stejně to cítím jinak. Načež se dozvím, že takto blbě to můžu cítit opravdu jen já, můj nadhled je u konce a začíná Válka Roseových!
Pavlína: Tak samozřejmě je to trochu jinak. Já se prostě ráda texty učím sama, Jirka po mně vyžaduje nahazování, jak v divadle říkáme napovídání textů při jeho učení. Což není problém, ráda mu vyhovím, a když mě při tom výjimečně napadne nějaká poznámka, s láskou a ohledem mu ji jemně zmíním. Takto dobře míněné rady vždy vydrží maximálně dvě a pak už opravdu nastává zemětřesení.

Diskutujete o připravované hře, nebo máte doma zákaz debat o divadle?
Jiří: Diskuzím se nebráním, naopak jsem rád, že to mám s kým (občas) probrat,tedy do doby, než poprvé vyslovím nahlas nějakou repliku!
Pavlína: Diskutujeme. Někdy dost, jindy okrajově, ale myslím, že nám to oběma vyhovuje. Je příjemné mít doma partnera, který rozumí mé práci a já jeho. Nezávidíme si, podporujeme se a nemusíme mít pocit, že jeden nebo druhý je něco víc. I když někdy ty jeho repliky (smích).

Diváci vás mohou vidět například v komedii 1+2=6. Jirka ji hraje od premiéry, Pavlína do ní nastoupila po odchodu kolegyně na mateřskou dovolenou. Je to pro vás zábava, stejně jako pro diváky, nebo se soustředíte na jiné věci?
Jiří: Soustředím se na to, aby to pro diváky zábava byla.
Pavlína: Já se teda bavím, fakt. Moc si tuhle hru užívám a těší mě, že jsme se v ní mohly s Terezkou Novotnou tak pěkně prostřídat. (Pozn. ed.: roli Mary Brownové původně nazkoušela Tereza Novotná, po jejím odchodu na mateřskou dovolenou ji převzala Pavlína Hejcmanová, když ta odešla na mateřskou, vrátila se do role Tereza, nyní je opět Tereza na mateřské dovolené a Mary Brownovou hraje v této době Pavlína...)

Přistupujete k sobě na jevišti stejně jako k jiným kolegům, nebo je to jinak?
Jiří: Jsem přísný, manželka používá milého řeckého slova „tyrannos“, nedělám rozdíly. Na druhou stranu jsme toho spolu moc zatím nenahráli. Samotného by mě zajímalo, jak by nám šel takový klasický osudově zamilovaný rozervaný severský pár.
Pavlína: Hm, to je fakt. Zatím jsme spolu vlastně moc nehráli. Sice se na jevišti potkáme, ale to je vše. Ačkoli, vlastně jsme si chvíli mohli spolu zahrát, a to v Sugar (Pozn. ed.: Muzikál Sugar (Někdo to rád horké) jsme měli na repertoáru od podzimu 2006 do konce roku 2008, Jiří Hejcman za jednu ze dvou hlavních rolí získal Cenu diváků Slovácký Oskar 2006), kterou jsem převzala po Saše Kalusové. (Pozn.ed.: jako herečka Slováckého divadla byla známá pod dívčím jménem Vronská.)

Tam jste spolu dokonce zpívali, že?
Pavlína: Ano, měli jsme tam spolu s Jirkou dokonce duet a moc dobře si na to pamatuju, protože zhruba v té době se náš vztah rozvíjel v jiný než kamarádský, a to v našem případě znamenalo střídání lásky a nenávisti. Tam jsem naštěstí zjistila, že ať už je v normálním životě mezi námi cokoli, na jevišti je to kolega, případně postava, kterou hraje a nic víc. Divadlo je v tomhle úžasné.

Komedie 1+2=6 je třetí nejhranější inscenací v celé historii slovácké scény. Čím to podle vás je?
Jiří: Dobře napsaná komedie, režisér, herci, které to bavilo jak při zkoušení, tak i teď po těch letech. Divadelní magie?

Čemu se rádi smějete vy?
Jiří: Sami sobě.
Pavlína: Jirka mně, hlavně když to není vhodné.

Čím se dokážete rozesmát navzájem?
Jiří: Sami sebou.
Pavlína: Třeba tím, že se Jirka naprosto nevhodně směje tak dlouho, až je to fakt vtipné.

Projevuje se umělecky i syn Matěj?
Jiří: Ano. Ta neuvěřitelně počmáraná a odraná zeď v obývacím pokoji dává ledacos napovědět.
Pavlína: ..a taky čmáranec od fixy na obraze, nesmazatelné klikaté čáry na stole, otřískané hrnce od mlácení vařečkou...

Kam vyrazíte na prázdniny?
Pavlína: Tak hlavně musíme strávit nějaký čas u rodičů. Už se fakt moc těšíme, protože od sebe bydlíme poměrně daleko, a proto se nevídáme tak často, jak bychom chtěli. Pak strávíme zhruba týden s přáteli na pomezí Orlických a Jizerských hor. Těšíme se taky na chaloupku mé sestřenky a její rodiny. Obecně nás prostě čekají Čechy a Morava, dovolenou u moře letos neplánujeme. Ale hlavně doufáme, že se nám podaří nechat Maťu samotného pár dní u mých rodičů a konečně si po roce užít kousek tolik potřebné romantiky..
Jiří: Romantiky, jo?