Pod taktovkou Jakuba Macečka vzniklo prozatím ve Slováckém divadle sedm inscenací. Mezi ty nejpozoruhodnější se řadí úspěšná Kniha o hřbitově, Anička a bylinkové kouzlo nebo Villon F. (Na krk oprátku ti věší). Už v sobotu uvidí diváci jeho další dílo – světovou premiéru adaptace románu Toma Robbinse V žabím pyžamu, kterou zdramatizoval spolu s dramaturgem Vladimírem Fekarem.

Jakube, do Slováckého divadla se vracíte už poosmé. Co vás sem pořád táhne?

Prvně jsem ve Slováckém divadle pracoval přesně před patnácti lety a rovnou jsme si takříkajíc „sedli“. Od té doby sem jezdím sice pracovně, ale i za přáteli. V Hradišti jsem si navíc našel kamarády už i mimo divadlo a vždycky se sem těším. Další podstatná věc v mém vztahu ke Slováckému divadlu je poměrně odvážná dramaturgie. Slovácké divadlo se nebojí uvádět tituly, které by v jiných městských divadlech smetli do koše už na dramaturgické radě. Ostatně i V žabím pyžamu bude světová premiéra.

Jak rozdílná byla práce třeba na Knize o hřbitově, Villonovi F. (Na krk oprátku ti věší) a pohádkové Aničce a bylinkovém kouzlu?

Rozdíly v jednotlivých inscenacích vnímám spíše jako rozdíly technického charakteru. Co se týče práce se souborem, je to vždycky radost. Samozřejmě, byl to vždy jiný žánr, ale přecházet mezi různými žánry je pro místní herce brnkačka.

Tom Robbins je váš oblíbený spisovatel. Čím vás uhranul?

Svou osobitostí. Jednoduše neznám nic podobného. Jeho romány jsou vtipné, chytré a zápletky zcela nečekané. Jazyk tak barvitý, až to bere dech.

Robbins toho napsal spoustu. Proč padla volba na adaptaci právě románu V žabím pyžamu? 

Těch důvodů je několik. Robbinsovy romány jsou mnohovrstevnaté, dějově spletité a mnohdy je není snadné ani číst, natož pak dramatizovat. V žabím pyžamu patří v rámci Robbinsovy tvorby k těm přímočařejším. Sám Robbins navíc ve své autobiografii označil V žabím pyžamu jako svůj nejoblíbenější román.

Na dramatizaci jste se podílel s Vladimírem Fekarem, svým častým spolupracovníkem. Co vás pojí? Společný pohled na divadlo? 

To určitě. Děláme spolu rádi. Když jsem jel z Ostravy na svou první hodinu na JAMU, v Hranicích ke mně do kupé přistoupil vyplašený blonďatý mladík – Vláďa.  Dali jsme se do řeči a zjistili, že jsme spolužáci. Myslím, že než jsme dojeli do Brna, tak jsme naplánovali první společné inscenace.

Co se budete snažit divákům předat z Robbinosovy filozofie? Nebo jinak - co je nosná myšlenka inscenace V žabím pyžamu?

Kdykoli máš možnost zamyslet se nad sebou a změnit od základu svůj hodnotový žebříček i život. Peníze nemusí mít takový význam, jaký jim přikládáme, a skutečný svět může být zcela jiný než ten, o kterém se učíme ve škole a který nám předkládají učitelé, média a další vykladači „skutečné reality“. Stačí jen překonat strach…

Jaké jsou vaše další plány po premiéře v Hradišti?

V červnu ještě začnu zkoušet v Šumperku. S kamarádem jsme založili automobilku (to jako vážně), mám kapelu a doma krásnou ženu, zlobivou dceru, pět koní, tři poníky, psa, kocoura a nedopsaný román. Nudit se myslím nebudu.

Kdo je Jakub Maceček:

• Na JAMU začal nejdříve studovat činoherní herectví, poté přešel na studium činoherní režie.
• Spolupracoval s mnoha divadly po celé republice: Národní divadlo Brno, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, Divadelní společnost Petra Bezruče v Ostravě a dalších.
• Ve Slováckém divadle poprvé pracoval přesně před 15 lety, nyní se vrátil už poosmé.
• Dramaturgicky se podílel na seriálu Krejzovi, scenáristicky na seriálu Ohnivý kuře. Malou roli si zahrál v Četnických humoreskách.

 Co řekla Pavlína Hejcmanová o spolupráci s Jakubem Macečkem:

„Zkoušíme spolu už poněkolikáté a zkušenost je to jako vždy skvělá. Macka, jak mu říkáme, totiž všichni v divadle milujeme, a zkoušet s ním je vždycky za odměnu.“