Jediný muž na place Vosy? Režisér

Pro režiséra Lukáše Kopeckého je zkoušení Vosy, která má v neděli českou premiéru, výjimečné z několika důvodů. Jednak poprvé režíruje na Malé scéně, navíc ve velmi úzkém, a taky čistě ženském kolektivu. Kromě hereček a dramaturgyně patří do inscenačního týmu ještě výtvarnice Veronika Watzková a inspicientka Jitka Janečková. I překladu se ujala žena, a to Barbora Hančilová.

Lukáš Kopecký připravuje thriller Vosa

Lukáší, čím vás uchvátila Vosa, že jste se rozhodli ji inscenovat?

Vosa mě uhranula svojí rafinovaností. Tím, jak je autorkou vystavěna. Ta hra je plná zvratů a různých dechberoucích odhalení. A jsou v ní napsány dvě skvělé, ale strašně náročné herecké úlohy, a to jsme prostě s dramaturgyní Ivou Šulajovou nemohli nechat ležet ladem. 

Thriller není úplně obvyklý divadelní žánr. Je to od vedení divadla snaha přinášet nové formy a zážitky?

Rozhodně. Chci, aby se našim divákům návštěva divadla proměnila v takový malý svátek na zemi. Chceme našim divákům přinášet nové impulzy, silné zážitky, překvapovat je. V neposledku máme ambici zprostředkovat a seznámit diváky s formami, které se v kontextu oblastního divadla objevují málo nebo vůbec. A zrovna takových forem a plánů já mám plnou hlavu. 

Jak jste vybíral herečky do rolí Heather a Carly? Viděl jste v nich hned Petru a Terezu?

Na tuhle otázku musím jít trochu zeširoka. Na počátku byl plán pokusit se restartovat hraní na Malé scéně. S tím souviselo být dramaturgicky připraven na různé konstelace, které mohou nastat a z provozu divadla vyplynout. Bylo třeba načíst spoustu dramatických textů, mít je takříkajíc v zásobě, mít pojmenováno na koho ta která hra míří - kdo by ji mohl v našem souboru ideálně hrát. Pak jsme v uměleckém vedení schopni rychle zareagovat na situaci, kdy třeba na velké scéně není obsazen celý soubor. V takovém případě, jste-li připraven, můžete skloubit potřebu vytížení souboru s uměleckými ambicemi, které by jinak provoz divadla neumožňoval. 

Takto mi před časem dramaturgyně Iva Šulajová přinesla text Vosy, který mezi mnoha texty objevila a vytipovala právě pro Petru s Terezou. Text jsem si přečetl a byl jsem z něj nadšený, hned jsme si ho zařadili mezi zvažované tituly. Když pak při komunikaci s režisérem Dodem Gombárem vyplynulo, že do Cyrana z Bergeracu neobsadí celý soubor, skočili jsme po té příležitosti a nastartovali přípravy na restart Malé scény a inscenaci Vosa, kterou bychom za jiných okolností mohli uvést jen těžko, protože je pouze pro dvě herečky. Věřím, že je-li člověk připraven, vrátí se mu to. A my tak nyní nabídneme našim divákům něco, co ještě ve Slováckém divadle neviděli, navíc v české premiéře!

A abych odpověděl i na druhou část položené otázky. Až dva týdny před zahájením zkoušení jsme napevno rozhodli, která z hereček bude hrát kterou postavu. Já osobně jsem to po prvním přečtení hry viděl naopak. S konečným obsazením jsem však spokojený, každou zkouškou mě mé kolegyně utvrzují v tom, že to mělo být právě takto. Jsou skvělé! 

Vyhovuje vám zkoušení v tak úzkém a komorním týmu, jaký máte právě teď u Vosy? Nebo si víc užíváte okolo sebe spoustu herců a dalších kolegů?

Takové zkoušení jsem už dlouho nezažil, je opravdu velmi intenzivní. Pro mě navíc specifické v tom, že jsem jediným mužem na place. Taky jsem se s touto obavou před začátkem zkoušení svěřil dramaturgyni Ivě Šulajové, že mi přijde v tomto případě trochu opovážlivé, aby hru napsanou ženou pro ženy režíroval muž. O to víc se během zkoušení snažím všem svým kolegyním naslouchat a nepřesvědčovat je, jak by se ony ženy v té které situaci zachovaly. Hodně diskutujeme, hledáme, zkoušíme, svěřujeme se. A poznáváme se tak i lidsky, rozhodně v mnohem větší míře, než při standardním zkoušení, které jako režisér musíte koncipovat a cílit tak, aby se všechno včas stihlo. 

Spolu s Vosou znovu ožívá Malá scéna. Jak byste si přál, aby umělecky žila v dalších letech?

Za ten restart Malé scény jsem velmi rád. Jednak jde o prostor s určitou tradicí, jednak dramaturgii otevírá možnost pro uvádění progresivní komorní činohry. Pokud se však ptáte na má přání a vize, tak já osobně v tom prostoru spatřuji ohromný potenciál. V mých představách jde o variabilní studiovou scénu, která funguje i jako určitý startér pro výrazné mladé tvůrce a talenty. To je ale v tuto chvíli trochu hudba budoucnosti. Nejprve je třeba ten prostor krok po kroku na něco takového připravit a zčásti zrekonstruovat, dlouho se tam nic takového nedělo. Nedávno se podařilo dát dohromady elektřinu, teď zvažujeme proměnu mobiliáře. Tamní výsuvná elevace je taktéž v nevyhovujícím stavu, to je však otázka sama o sobě. Ještě tedy chvíli potrvá přiblížit se mé představě. V tuto chvíli je ale nejpodstatnější, aby se Malá scéna znovu rozžila a tepala uměleckým životem. Jen tak se osmyslí a vyplatí případné prostředky, které by daný prostor do budoucna potřeboval. V tuto chvíli si tedy přeji, aby se na Malé scéně hrálo co nejvíc to provoz divadla umožní.