Pane režisére, měl jste vlastně ponětí o té neblahé části slovácké historie, kterou nyní ve Slováckém jaru odkrýváte?

Vždy jsem se přirozeně zajímal o místo, kde žiju nebo pobývám. A o jeho historii. Když jsem se tedy po čase více rozkoukal na Slovácku, nemohl jsem přehlédnout tuto neslavnou epizodu místních dějin.

Otevírat citlivá témata může být někomu nemilé. Jste připraveni si tohle rozhodnutí obhájit?

Nějaká potrefená husa se vždycky najde a zpravidla si tím, že se ozve, sama sobě uškodí. Jenom na sebe upozorní. Není naším záměrem provokovat, ani někoho očerňovat. Připomeneme jednu historickou epizodu, které se ani nechce věřit a která skončila nevalně. Ale nemusela. A už jen proto je dobré mít o ní povědomí. Jakákoliv snaha skutečnost zakrývat nebo zahlazovat totiž vede jen k falešným představám a náchylnosti k falešným modlám. Historie nás má v tomu směru čemu poučit! 

Jdete na to nakonec formou grotesky. Proč? 

Lehčí forma nám umožňuje vstoupit na tenčí led. Taky si myslím, že pro našince je přetáčení skutečnosti do humoru jistým národním rysem a že jsme v tom skutečně vynalézaví.