Lukáši, jaký byl podle vás rok 2025?

Z profesního hlediska mě velice těší, jak jsme v divadle zvládli celý jubilejní rok, který s sebou vždycky přináší velká očekávání, která spíše paralyzují, než motivují. Teď, když již máme vše podstatné za sebou, věřím, že se svobodněji a více zhluboka nadechneme na startu další dekády. Teď nám to zkrátka šlape dobře, tak doufám, že nám to vydrží co nejdéle.

A v osobním životě?

V osobním životě mě těší, že jej mám, že ho ten profesní v uplynulém roce zas až tolik nenarušoval a já jsem byl i doma něco platný. Snad to tak cítí i mí nejbližší. 

Jaké máte ambice a plány pro Slovácké divadlo na rok 2026?

Vůbec nechci, aby to vyznělo nějak povýšeně nebo přehnaně sebevědomě, ale na úrovni, kam se Slovácké divadlo v posledních letech vyšvihlo, je každoročním úspěchem, když se podaří vydobyté pozice obhájit. Divadlo se v celorepublikovém kontextu těší velkému respektu a kreditu. Po slavnostním a co do titulů těžkotonážním roce, bych rád zase trochu vyšel mimo vyšlapané cesty. V roce 2026 přineseme divákům nejeden svěží impuls v podobě té nejsoučasnější dramatiky – ať už v podobě silného rodinného dramatu Věci, o kterých vím, že jsou pravda, historické grotesky zpracovávající zasuté regionální téma Slovácké jaro nebo původního muzikálu S tebou mě baví svět. Bude toho ale víc, kdy půjdeme zase trochu do rizika, ale jedině tak to má smysl a pořádné grády.

Dojde na pouliční divadlo?

Motto pro rok 2026 zní: Slovácké divadlo umí probudit city. A „city“ se z angličtiny dá přeložit jako město. Má Slovácké divadlo i ambice probouzet Uherské Hradiště? „Pokud si pod tím představujeme nějakou přímou akci, nějakou intervenci ve veřejném prostoru, tak to úplně ne. Je sice pravda, že už delší čas v hlavě nosím pouliční divadlo nebo divadlo v parku, vlastně už na něj ve fundusu máme i scénu, ale to prozatím musí ještě chvíli počkat. Stejně jako imerzivní divadlo, což je forma divadla, kde divák není jen pasivním pozorovatelem, ale stává se součástí příběhu. O tomhle všem už sním, ale ještě chvilku potrvá, než se připravíme na konkrétní realizaci,“ naznačuje plány nejen do letošního roku, ale i do vzdálenější budoucnosti umělecký šéf Lukáš Kopecký.

„V rámci našeho motta budeme rádi, když v lidech svou činností a svými plány vybudíme nutkání být při tom všem spolu s námi. Myslím, že máme pro příští rok připravené pozoruhodné počiny. Zároveň mohu prozradit, že chystáme i něco navíc. To si ale ještě chvíli nechám jako překvapení. Zůstaňte na nás napojeni a budete koukat!“ poodhaluje tajemně umělecký šéf.

„Čtyřicítka? Neumím si představit, co mě čeká.“

Do budoucnosti člověk sice nevidí, ale některé věci jsou jasné. V této sezóně bude Lukáš Kopecký režírovat dva z pěti titulů předplatného. Historická groteska Slovácké jaro už je v přípravě a premiéra se uskuteční 7. února. Slavné drama plné intrik a milostných hrátek francouzské aristokracie Nebezpečné vztahy přijde na řadu okolo letních prázdnin s premiérou hned na začátku září. Už za pár dnů navíc oslaví umělecký šéf Slováckého divadla kulatiny. A čekají ho i další rodinné změny.

„Bude mi čtyřicet, a tak nějak si zatím pořád neumím představit, co všechno to bude obnášet. Manželka, kterou můžou diváci vidět jako Tess v komedii Boty kabelky chlapi, se pak taky bude vracet z rodičovské ,dovolené' znovu do práce, takže emoce bude napříště upouštět zase převážně na jevišti, což rozhodně není zanedbatelné očekávání,“ směje se zasloužilý tatínek čtyř dětí, z čehož dvojčátka holčičky Adinu a Niku má právě s herečkou Barborou Goldmannovou.

„Zbývá mi pomyslný třetí oříšek. Asi bych se chtěl vrátit k potápění, i když bych asi musel chvíli ladit, jak těžké závaží a jestli vůbec si navázat okolo pasu,“ uzavírá s úsměvem Lukáš Kopecký.