„Jaké k tomu měli důvody, to vlastně úplně přesně nevím. Pravděpodobně byli takzvaně kam vítr, tam plášť, a když zacítili příležitost polepšit si, využili ji. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že částečně je náš příběh fabulace, a tak pro mě není ani tak podstatné, jak to bylo ve skutečnosti, ale snažím se ztvárnit věrohodně postavu tak, jak ji napsal autor,“ říká Lukáš Matěj.

Ututlalo se to dobře

Oblíbený herec pochází z Havířova, a tak o této dějinné kapitole ze Slovácka neměl ani ponětí. „A když jsem se na to téma bavil třeba s rodinou manželky, kteří odsud pochází, tak ti taky valili oči, že to vůbec netušili. Evidentně se to ututlalo dobře,“ naráží na fakt, že ne každý oceňuje otevírání citlivých historických témat. „Evidentně to pro některé lidi stále citlivé je. Obecně si myslím, že historii bychom měli připomínat nebo minimálně nevidím důvod ji zahlazovat,“ dodává.

Podle Lukáše Matěje si Slovácké jaro pohrává s alternativní historií a s tím, co by kdyby, což je zdrojem nadsázky a humoru. „Protože kdyby se jim to připojení nakonec i podařilo, tak by to stejně dopadlo, jak to dopadlo, jelikož Německo bylo poraženo. V tom je absurdita celého příběhu,“ uzavírá Lukáš Matěj.

Vstupenky na premiéru a první reprízy Slováckého jara jsou k dispozici na webu a v pokladně Slováckého divadla.