S Jakubem Macečkem jste před poslední inscenací V žabím pyžamu pracoval už několikrát. Jaká je vaše zkušenost s ním jako režisérem?

Měl jsem to štěstí, že jsem s Kubou spolupracoval na většině jeho inscenací, které tu režíroval. Na všechny rád vzpomínám. Nejraději asi na Cidrolina v Modrých květech. Troufnu si tvrdit, že na sebe slyšíme. Tentokrát byla ta spolupráce o něco složitější. Doufám, že jsem ho nezklamal.

Díla Toma Robbinse překypují fantazijním světem a bláznivými nápady. Je vám tato poetika, pojetí humoru či divadla blízké?

Řekl bych, že mě zajímá skoro všechno, co nabízí naše dramaturgie. To se mi na mé profesi velice líbí, že se neustále seznamuji s něčím novým. S Tomem Robbinsem se setkávám poprvé. A určitě je to zajímavá zkušenost. Vůbec jsem třeba netušil, jak mohou halucinogeny obojživelníků ovlivnit psychiku, potažmo celý život člověka. Samozřejmě v pozitivním slova smyslu. 

Vaše postava Larryho Diamonda je popisována jako tajemná. Můžete ho trochu přiblížit? Jaký je, v čem je to jeho tajemství?

Záleží na tom, z jakého úhlu se na něj díváte. Pro materialistu bude zřejmě Larry Diamond neuchopitelný. Ale já mu rozumím. Aby člověk v dnešním světě přežil, musí se tak trochu pohybovat mezi nebem a zemí. 

Jakou myšlenku by si podle vás měl divák z inscenace V žabím pyžamu odnést?

Řekl bych, že život by neměl být jenom o hromadění peněz a majetku, ale člověk by měl například cestovat a vzdělávat se. Hlavně duchovně! 

Inscenace je částečně psána a hrána ve 2. osobě, což je docela nezvyklé. Už jste se s tímto tvarem někdy dříve setkal, nebo je to takováto vaše první zkušenost?

V naší dramatizaci má tyto promluvy pouze představitelka Gvendy Pavlínka Hejcmanová a jsou pro větší čitelnost odděleny světelně. Se mnou má už potom normální dialog. Ovšem kdyby to bylo obráceně, byl bych jako ryba ve vodě. Já si takhle sám se sebou vykládám celý život. Dokážu si vynadat nebo se naopak pochválit!