„Na Malé scéně se nikde neschováme,“ shodují se herečky Vosy

Už v neděli čeká Terezu Novotnou a Petru Staňkovou premiéra thrilleru Vosa. Jak prožívají poslední dny generálkového týdne? Co je pro ně na inscenaci nejtěžší? Jak se hraje na Malé scéně? I na to odpovídají ve dvojrozhovoru.

Terezu a Petru čeká velká výzva - thriller Vosa

Už jste se ve své herecké kariéře potkaly s žánrem thrilleru? Čím se v tomto případě liší herecká práce třeba od komedie nebo historického dramatu?

TN: Ještě ne. Je to poprvé. A nijak jinak nad pochopením postavy a situací, ve kterých se nachází, neuvažuji. V komediích často vnímám rytmus, což i tady někdy přijde vhod. Protože pauza či zrychlení může odehrát mnoho.

PS: Thriller je jen žánr, práce na roli je podobná jako u jiných her. Hledáte tu postavu přes sebe a chcete ji zahrát uvěřitelně, ale volíte trochu jiné herecké prostředky než třeba u komedie.

Můžete alespoň naznačit, jakých životních témat a otázek se Vosa dotýká?

TN: Prý nemůžu. Prý nemůžeme ani naznačovat. Což se nám samozřejmě nepodařilo dokonale, protože tím teď žijeme a někdy prostě potřebuje člověk něco sdělit svému okolí. V náznacích. Pro diváky bych nechala i ta témata samotná v tajemství. Před prvním přečtením jsem měla jen pár informací a ráda jsem se nechala během čtení překvapovat.

PS: Téma hry je podle nás otázka - co je nám jako člověku bližší, zda jakýsi instinkt laskavosti či násilí. A taky hodně narážíme na to, že se všechno naše chování a reakce odvíjí od toho, jaké vzorce se v dětství naučíme.

Jak náročná je pro vás Vosa herecky? Přece jen jste na jevišti jen dvě a na Malé scéně se nikde a za nikoho „neschováte“.

TN: Náročné to je a možná teprve ještě bude. Jdeme do finále a bude potřeba to všechno seskládat, aby i ten poslední kousek puzzle pěkně zapadl. Ale užívám si to. Právě díky těm jemnějším hereckým prostředkům, které můžu použít, využít. Nechci se za nic schovávat, budu tam téměř „nahá“.

PS: Mám pocit, že jsem teprve ve fázi, kdy se mi trochu uložil text. Teď musím ještě vymyslet, jak to zahraju (smích).

Jaké to je, být ve zkoušení v podstatě jen v ženském kolektivu s čestnou výjimkou režiséra? Ani to asi není příliš obvyklé.

TN: Aha, nad tím jsem nepřemýšlela. Mně stačí, že se cítím v kolektivu dobře a neřeším, v jakém je to složení. Možná to pro režiséra Lukáše Kopeckého může být náročnější, to uznávám. A zajímala by mě jeho odpověď na tuto otázku. Ale na druhou stranu, může být rád, že z hereček jsme tam jen dvě. Takový Dům Bernardy Alby by byl tvrdší oříšek.

PS: Tohle je spíš otázka na Lukáše. Mně to ani tak nepřijde.