Tři premiéry

V plánu bylo v roce 2020 šest premiér, vzhledem k omezení kulturního života však divadlo stihlo jen tři. Její pastorkyňu, vesnické drama v režii Michala Zetela, ještě v plánovaném lednovém termínu. Bláznivou komedii Prokletí nefritového škorpiona režiséra Zdeňka Duška diváci viděli poprvé v polovině června, a těsně před prázdninami ještě laskavou komedii Deskový statek pod vedením Igora Stránského.

Jako na zavolanou

Jakmile museli přestat hrát, nesložili divadelníci ruce do klína, ale rozhodli se aktivně pomáhat. Rozjeli akci Jako na zavolanou, kdy oblíbené tváře hereckého souboru telefonovaly opuštěným seniorům. Telefonáty se jen na jaře počítaly na desítky a k povídání se staršími lidmi se herci vrátili i na podzim.

„O telefonáty pro své blízké nás žádali diváci z celé republiky. Ozvala se nám zdravotní sestra z Prahy, která je téměř každý den v práci a nemůže navštívit maminku u nás na Slovácku. Napsal nám také učitel z Norska, že nemůže na Velikonoce přiletět za maminkou a přemýšlel, co by jí udělalo radost,” říká jeden ze spoluautorů nápadu, herec Josef Kubáník.

Nákupy a další pomoc

Kamarádi a herečtí kolegové Jiří Hejcman a David Vacke nejen telefonovali, ale taky se rozhodli nabídnout své síly a čas uherskohradišťskému domovu důchodců.

„To jsem se jednoho rána vzbudil a řekl jsem si – komu pomůžeme? Domov seniorů máme kousek od našeho domu, tak mi to přišlo jako nejlepší řešení,“ popisuje vznik nápadu Jiří Hejcman.

Manželka Davida Vackeho Irena se na podzim zapsala do seznamu dobrovolníků. V tom si ji našla paní, která si přála vzít svého psa na pořádnou procházku, a tak herečka brázdila ulice Uherského Hradiště s chlupatým parťákem.

Divadelníci poděkovali zdravotníkům

V listopadu se divadelníci rozhodli poděkovat zdravotníkům z Uherskohradišťské nemocnice. Vybrali mezi sebou 11 tisíc korun, za které nakoupili „balíčky na nervy“ – čokoládu a čerstvou kávu. K pomoci se připojily i spřátelené firmy, a tak se díky divadlu mohou sestřičky a lékaři těšit z nových ergonomických židlí a pračky, která výrazně pomáhá vytíženému oddělení úklidu.

„Máme samozřejmě starosti, protože nemůžeme hrát a stýská se nám po divácích. Uvědomujeme si ale, že zdravotníkům je třeba v této době pomoct a poděkovat nejvíc,“ poznamenal umělecký šéf divadla Lukáš Kopecký.

Jeden umělecký šéf a tři ředitelé

1.ledna 2020 nastoupil do Slováckého divadla na post uměleckého šéfa Lukáš Kopecký. „Rád bych zachoval uměleckou kontinuitu Slováckého divadla i těžce vydobytou reputaci jednoho z nejlepších oblastních divadel v republice. Dále bych mu chtěl přinést nové impulzy a nové horizonty, aby místní soubor byl i nadále magnetem pro špičkové tvůrce. A přeji si, aby i nadále umělo překvapit své diváky,“ řekl krátce po svém jmenování.

Do června byl ředitelem divadla Michal Zetel, kterého v září nahradil Jaroslav Bartoš. Ten však ve funkci setrval pouhých 100 dní, než na ni rezignoval. V současné době je ředitelkou Slováckého divadla vedoucí Odboru interního auditu Městského úřadu Uherské Hradiště Libuše Habartová.

„Slovácké divadlo má dlouhodobě funkční tým plný odborníků na svých místech. Proto věřím, že se nám společně podaří aktuální nepříjemnou situaci brzy zvládnout,“ uvedla Libuše Habartová.

Josef Kubáník vydal knihu Herec

Po Posledním deníku Květy Fialové, který se stal šestou nejprodávanější knihou roku 2019, vydal v září 2020 Josef Kubáník další dílo. Tentokrát se jednalo o úplně jiný žánr, sám autor ho nazývá sms thrillerem.

„Hlavním hrdinou knihy je Jan – známý, obletovaný, slávou zkažený i unavený herec, přibližuje svou knihu Josef Kubáník. „Když mu v telefonu omylem přistane smska z neznámého čísla, využije toho k nezávaznému klábosení: jaká úleva bavit se jen tak s dívkou, která o něm nic neví a on může být sám sebou. Konverzace s bystrou a vtipnou Martinou se ale brzy změní v napínavou psychologickou hru. Kdo z těch dvou je lepším hercem, kdo si tu s kým hraje a kdo je jen hračkou?“

Čtivý, obratně napsaný příběh s téměř detektivní zápletkou a několika překvapivými zvraty vypráví netradičně, jen pomocí sms a deníkových zápisků ústředního hrdiny. Inspiroval se skutečnou událostí, kterou zažila zpěvačka Lucie Bílá.

Tři nominace na Cenu Thálie

To, co se ještě žádnému regionálnímu divadlu nepovedlo, zvládlo vloni Slovácké divadlo. V jednom roce získalo celkem tři nominace na nejprestižnější herecké ocenění Ceny Thálie.

Jitku Hlaváčovou vybrala do nejužší nominace mezi tři nejlepší činoherní herečky Herecká asociace za roli Kostelničky v dramatu Její pastorkyňa. Tomáš Šulaj zase patří mezi tři nejlepší muzikálové herce roku 2019 díky roli Billyho Flynna v muzikálu Chicago, který režírovala Linda Keprtová. Pavlína Hejcmanová se probojovala do širší nominace na prestižní Ceny Thálie za roli Velmy v tomtéž muzikálu, tedy mezi deset nejlepších muzikálových hereček uplynulého roku.

„Potvrzujeme, že jsme stále v nejvyšší divadelní lize,” radoval se umělecký šéf uherskohradišťské scény Lukáš Kopecký a připomněl, že dvěma nejužšími nominacemi se divadelníci chlubili už předloni – Klára Vojtková a Tomáš Šulaj je shodně získali za své role v dramatu Kříž u potoka režisérky Anny Petrželkové.

Rychlé šípy oslavily neuvěřitelné 20. narozeniny

9.října 2020 uplynulo přesně 20 let od premiéry dnes už legendární komedie Rychlé šípy. Divadelníci spolu s diváky oslavili kulatiny 2. října. „Pamatuji se, že jsme čekali tak maximálně pět, deset repríz. V koutku duše jsem si myslel na patnáct. Dvacet už by mě překvapilo. No a že budeme mít přes pět set a ještě po dvaceti letech se budou Šípy hrát, to by mě nenapadlo skutečně ani ve snu,“ řekl při té příležitosti režisér Robert Bellan.

Zemřel Jindra Hojer

Těsně před vánočními svátky zavládl v divadle obrovský smutek. 22. prosince zemřel Jindřich Hojer, předobraz jednoho z Rychlých šípů. Bylo mu 96 let. S uherskohradišťskými divadelníky se přátelil dlouhá léta a až z Plzně, kde žil, se celkem devětkrát vydal do Uherského Hradiště, aby se zúčastnil některé z významných repríz a oslav.

„Byl jsem s herci vždy srdcem na jevišti, viděl jsem přesně to, co se odehrávalo před několika desítkami let ve skutečnosti,“ řekl při svém rozhovoru v říjnu.

Okno U hadového herce navštívily desítky lidí

Čaj, kávu a drobné občerstvení celkem dvakrát v průběhu listopadu nabízeli oblíbení herci svým příznivcům. Výdejní okénko s trefným názvem U hladového herce otevřeli přímo u hlavního vchodu do Slováckého divadla.

„Naši diváci a přímý kontakt s nimi už nám tak moc chyběl, že jsme přemýšleli, jak se s nimi potkat. Výdejní okénka byla povolená, tak jsme toho využili,“ vysvětlil mluvčí divadla Josef Kubáník.

Nabídky využily desítky diváků a svým oblíbencům nosili dárky. „Především jsme se vzájemně ujišťovali, že už si moc chybíme a těšíme se, až se zase potkáme přímo v divadle,“ dodal Josef Kubáník.

Záznamy inscenací ze zlatého fondu i Jízd s Haraficou

Když už herci nemohli na jaře hrát přímo v divadle, rozhodli se nabídnout svým příznivcům jinou alternativu. A tak na divadelní facebookové stránce vysílali záznamy inscenací ze zlatého fondu Slováckého divadla. Nechyběla mezi nimi legendární Liška Bystrouška, muzikály Cikáni jdou do nebe nebo Adéla ještě nevečeřela. Na podzim pak přišly na řadu pohádky a veleúspěšné Jízdy s Haraficou a herci Slováckého divadla. Mnohé z nich jsou stále k dispozici na Facebooku divadla.

Pavel Šupina onemocněl jako první covidem

Prvenství, bez kterého by se jistě obešel, zaznamenal herec Pavel Šupina. Jako první v uměleckém souboru prodělal onemocnění covidem. „Měl jsem bolesti od pat až po hlavu, horečky a asi pět nocí nemohl ani spát. Byl jsem úplně hotový. Následně jsem ztratil asi na deset dnů chuť a čich,“ popisuje svou zkušenost.

Následně se nabídl jako dárce krevní plazmy, která je pro léčbu covidu velmi důležitá. A i když právě jeho plazma nebyla vhodná, pomoc nevzdal a rozhodl se alespoň darovat krev.

Divadelníci běželi pro Paměť národa

Téměř 30 000 korunami přispělo do sbírky Paměti národa v sobotu 19. září více než 70 dospělých a asi 30 dětských běžců, kteří se zapojili do Běhu pro paměť národa ve Sportparku Rybníček ve Starém Městě. Nechyběli mezi nimi ani zástupci Slováckého divadla – Tereza Novotná, David Vacke nebo Štěpán Goiš.

„Běžel jsem za scenáristu Jana Procházku, který často pracoval v tandemu s Karlem Kachyňou. Po 68. roce proti němu komunisti poštvali celý národ, následně se mu zhoršilo zdraví a zemřel. Rodina ho pak nemohla ani důstojně pohřbít,“ svěřil se herec a inspicient, který se vydal na pětikilometrovou trať.