Pane režisére, čím je Hostina dravců výjimečná?

Když mi divadlo tento titul nabídlo, hned jsem si ho chtěl přečíst. A okamžitě jsem byl nadšený. Věřím, že diváci budou taky. Ta hra je výjimečná nadčasovostí lidských vztahů, a to plusových i záporných. Je sice zasazena do roku 1942, ale klidně se může úplně stejně odehrávat v roce 2024, kdy budeme mít premiéru.

Čím to je?

Vztahy jsou věčné téma. Lidstvo je nepoučitelné a tvrdím – a nejsem sám – že člověk není tím nejlepším experimentem, který se přírodě povedl (úsměv).

Ještě něco o hře prozradíte?

Říkám o ní, že to je hra pro sedm hlavních postav a jednoho dirigenta.

Je pravda, že Hostina dravců je vaší devadesátou devátou režií?

Je to tak. Naučil jsem se to od pana Miloše Hynšta, docenta režie, abych si vedl záznamy o svých premiérách. A jestli to dotáhnu ke stovce? Když bude zájem, tak ano.

Těšil jste se zpět „na místo činu“ do Slováckého divadla?

Těšil jsem se moc. Ještě pořád mě to baví.