Rychlé šípy mají nového Štětináče

Komedie Slováckého divadla Rychlé šípy získala krátce po své 490. repríze novou posilu. Postavu Štětináče z Bratrstva kočičí pracky začal hrát služebně nejmladší člen hereckého souboru František Maňák. "Všichni mi byli moc nápomocni. Do tak dobré partie se jednoduše zapadá," říká herec, kterého diváci znají už například z Fidlovačky.

Když měla premiéru komedie Rychlé šípy, bylo vám šest let. Znal jste v té době komiks?

Nevím přesně, jestli jsem je objevil už v šesti, ale nejpozději rok na to určitě. Ještě pořád mám doma tu ohromnou komiksovou knížku.

Kdy jste poprvé slyšel o uherskohradišťské inscenaci a jakou měla pověst?

Poprvé jsem o inscenaci slyšel, tuším v prvním ročníku na JAMU. Ani nevím, jak jsme se k ní dostali, pravděpodobně o ní mluvil Pavel Šupina, který vyrůstal v Bánově, takže Slovácké divadlo navštěvoval dost pravidelně jako kluk. Pověst měla dobrou, vyprávěl mi o tom, jak se hraje již několik let, i když herci ztvárňující mladou klučičí partu, už úplně nejmladší klučičí partou nejsou.

Co jste si pomyslel, když jste se dozvěděl, že si ve slavné komedii zahrajete roli Štětináče?

"Jó!?... Počkat, počkat… Já jsem to vlastně ještě pořád neviděl. Sakra, to jsem fakt něco přijal, dřív, než jsem se zamyslel? To bude v pohodě." Myslím, že nějak takto to být mohlo.

Kdy jste viděl Rychlé šípy na jevišti vlastně poprvé a jak na vás působily?

Viděl jsem je poprvé 30. 1. 2019. Působily na mne jako inscenace, u které si člověk odpočine. Je to hezky udělaná komedie, ničím neurazí, nikoho se nedotkne a dovolím si říct, že divákům zpříjemní večer.

Jak jste se na roli připravoval?

Koukal jsem se na záznam z roku 2002, hrálo se zrovna v Buchlovicích. Snažil jsem se co nejpřesněji napodobit charakter, který nastavil Karel Hoffmann ml., ale zároveň jsem se ho pokusil obohatit něčím vlastním. Jak to dopadlo, to sám posoudit nedokážu. 

U přebírání role Štětináče byl i režisér Robert Bellan. Co vám kladl na srdce?

Robert mi kladl na srdce hlavně to, že mám být přesný v textech. Jsou to věty psané Jaroslavem Foglarem a měly by zaznít tak, jak on zamýšlel.

Byl jste před prvním představením nervózní? A jak k vám přistupovali kolegové?

Byl jsem nervózní, hlavně z první části, kde doplňuji partu Černých jezdců. Pořádně jsem nevěděl kde stát a kam se zrovna dívat, naštěstí se mne ujal Jirka Hejcman, který mne celou situací provedl jako slepého. Pevně doufám, že oku diváka to uniklo. Jinak mi byli všichni moc nápomocni. Do tak dobré partie se jednoduše zapadá.

Užil jste si Rychlé šípy, nebo jste byl, jak herci při takových příležitostech často říkají, v bezvědomí?

No, jak už jsem říkal, první část jsem byl vedený jako slepec, ale tu druhou jsem si už byl schopný i užít. Doufám, že časem si budu užívat obě.

Čím je podle vás komedie pořád tak výjimečná?

Myslím si, že na oblasti s tak silnou diváckou základnou je síla tohoto představení hlavně v tom, že lidé sledují vývoj svých oblíbených herců. Přijít na představení po, řekněme třeba deseti letech a vidět tam stále toho samého člověka, musí být mimořádný zážitek.

Na co se těšíte při dalších reprízách?

Na to, že budu s fajn kolektivem objíždět všelijaká divadla. Osobně mi totiž přijde, že je inscenace minimálně tak zábavná na jevišti jako v hledišti, možná i lepší. Takže jsem rád, že se mi dostalo té cti se toho účastnit.

Pravděpodobně budete u 500. reprízy komedie. Dokážete si představit, že byste nějakou inscenaci tolikrát sám odehrál?

Představit si to nedokážu, ale rád bych to jednou zažil. Jedno představení, které vzniklo ještě na JAMU pořád držíme, i když jsme už ze školy. Za 3 roky jsme už hráli všude možně a máme kolem 30 repríz, což si myslím, že je na školní projekt celkem úspěch. Takže kdo ví, třeba se mi také něco takového podaří, v plánu to určitě máme.

Kdo už prošel komedií

Jen dva herci, a to David Vacke v roli Mirka Dušína a Josef Kubáník coby Dlouhé Bidlo odehráli všechna představení, ostatní herci byli často kvůli nemoci nahrazování jinými – v drtivé většině přímo režisérem Robertem Bellanem. Několik postav ale od premiéry v říjnu 2000 už hrají natrvalo jiní herci. Jde hlavně o Jarku Metelku, který má po Otto Kallusovi a Mírovi Zavičárovi třetího představitele Petra Čagánka. Holčičku už nehraje ani původní Iva Bendová, ani Tereza Novotná, či Jitka Hlaváčová, ale Petra Staňková a třetí takovou rolí je právě Štětináč. Původně jej hrál Karel Hoffmann ml., dále David Macháček, Michal Zetel a nyní má nového představitele, pětadvacetiletého Františka Maňáka.