V první prázdninový den se tak na Hematologicko transfuzní oddělení hradišťské nemocnice vypravili herec Tomáš Šulaj a divadelní manažerka Jitka Honsová, aby se s potřebnými podělili o nejvzácnější tekutinu, kterou nelze uměle vyrobit. Jako prvodárce se k nim připojila i Monika Kalinová z marketingového oddělení.

„Už dlouho jsem se k dárcům krve chtěla připojit. Je to poměrně jednoduchý čin, díky kterému může být člověk pro společnost užitečný. Minimálně bych chtěla splatit svůj dluh za krevní transfúzi, kterou jsem dostala po prvním porodu, kdy jsem ztratila krev. A taky mám vzor v tatínkovi, který byl dárcem dlouhá léta. V registru dárců kostní dřeně už jsem, dárcovství krve jsem zatím odkládala, tak to konečně vyšlo,“ říká Monika Kalinová.

„Cítil jsem, že je to správné,“ říká Tomáš Šulaj

Představitel Merkucia z Romea a Julie nebo Billyho z muzikálu Chicago Tomáš Šulaj se mezi dárce krve zapojil asi před pěti lety. „Dlouho mi to nevycházelo, ale pak jsem se rozhodl, našel vhodný termín a šel. Cítil jsem, že je to tak správně,“ popisuje svoji motivaci. Vybrat vhodný den pro darování krve není pro herce tak snadné, jak by se mohlo zdát. „Nechci si brát volno, i když bych mohl, a když večer hraji třeba fyzicky náročný muzikál, není to dobré kombinovat. Takže jsem se samozřejmě rozhodl darovat krev právě teď v létě, kdy mám volno a navíc je krve málo,“ dodává Tomáš Šulaj.

Pavel Šupina daroval krev v době pandemie

K Tomášovi se souhlasně připojuje i jeho herecký kolega Pavel Šupina. Ten byl poprvé darovat krev před čtyřmi lety v Brně, když ještě studoval na JAMU. „Když jsem se pak dostal do angažmá ve Slováckém divadle, už to bylo složitější, především z časových důvodů,“ říká mladý herec, který pro obnovení dárcovství využil čas karantény, kdy divadlo nehrálo. „Většinou jsme v divadle v zápřahu šest dní v týdnu, hrajeme i zkoušíme. A když jdete darovat krev, měli byste pak zbytek dne odpočívat, jste z toho unavení. A já chci být k divadlu a kolegům fér. I když bych mohl říct – dnes jsem byl darovat krev, na zkoušku nepřijdu, tak to dělat nemůžu a nechci. Proto jsem si vytipoval dobu, kdy jsme kvůli karanténě neměli tolik povinností, a vydal jsem se krev darovat,“ vysvětluje Pavel.

Šéf jevištní techniky má vzácnou krevní skupinu a čeká na zlatou medaili

Rekordmanem v neplacených odběrech krve je mezi divadelníky z Uherského Hradiště šéf jevištní techniky Petr Žajdlík. Nedávno absolvoval 36. odběr a při frekvenci čtyři odběry ročně získá zhruba za rok Zlatou medaili Prof. MUDr. Jana Janského.

Petr je i dobrovolným hasičem, a tak je mu pomoc druhým blízká. Motivací k darování krve mu bylo ale ještě něco jiného. „Dlouho jsem neznal svou krevní skupinu a chtěl jsem ji zjistit. Když jsem přišel na odběr poprvé, sestra mi říkala: Víte o tom, že máte vzácnou krvičku? A já jsem se smál: No modrá neteče. Ale zjistili jsme tehdy, že mám vzácnou krevní skupinu 0-, takže jsem taková potvora prodejná, že se o ni můžu podělit s každým,“ usmívá se Petr Žajdlík.

Darovat krev chodí s kolegy z divadla i hasičské zbrojnice. „Je to pomoc lidem a správná věc, pojďte do toho všichni. Navíc je to skvělý pocit, že někomu pomůžete. Děkuju každému, kdo takto pomáhá,“ uzavírá vyprávění technik.

Vánoční dárek? Zachráněný život

Když se manažerka Slováckého divadla Jitka Honsová přestěhovala do Uherského Hradiště, první Vánoce byly náročné. V předsváteční dny měla v divadle spoustu práce, a tak nákup dárků a veškeré přípravy nechala až na 23. prosince, kdy je v divadle volno. Jenomže člověk míní a život mění. „Dvaadvacátého večer mi zazvonil telefon z brněnské nemocnice, že by druhý den nutně potřebovali moji krev. Mám skupinu 0+ a navíc nějaké speciální markery, které máme u nás pouze dva. Takže jsem třiadvacátého ráno vstávala v pět hodin, abych už v sedm byla v Brně a mohla darovat krev. Po cestě jsem telefonovala rodině, že místo vánočních dárků dostanou zachráněný život,“ vzpomíná Jitka Honsová.

Jak to s pacientem dopadlo, neví, ale zná jeho jméno. „Je to pro mě hezký pocit, když vím, jak se jmenoval člověk, k jehož záchraně jsem přispěla,“ říká dnes.

Mít o půl litru krve méně se ukázalo být výhodou

Ještě o pár let dříve zachránila Jitka Honsová darováním krve paradoxně život sama sobě i celé rodině. Než odjela k rodičům na víkend, byla v pátek darovat krev. Pak se jí náhle udělalo zle v hermeticky uzavřeném bytě rodičů, do kterého zpětně pronikl odsavačem par oxid uhelnatý. „Všichni si mysleli, že si dělám legraci. Jenže brzy poté omdlela mamka, jen táta a manžel byli v rauši, na chlapy to tolik nedolehlo,“ může se dnes jenom smát. „Každopádně fakt, že jsem měla v těle o půl litru krve méně zapříčinil, že na mě CO2 zapůsobilo tak rychle, jinak bychom se možná trávili všichni déle. Naštěstí jsme všichni vyvázli bez následků,“ uzavírá Jitka Honsová.

3 otázky pro MUDr. Martu Černou, primářku Hematologicko transfuzního oddělení Uherskohradišťské nemocnice

Paní primářko, proč máte právě v létě málo dárců krve?

„Část lidí cestuje po dovolených a vypadne ze své rutiny, mezi kterou patří i darování krve. Ale provoz nemocnice jede dál bez velkého omezení a potřeba krve je zhruba stejná jako v jiných ročních obdobích. Někteří lidé taky cestují do exotických zemí, kdy po návratu po určitou dobu, většinou půl roku, nemohou krev darovat. Doufáme, že letos to bude s cestováním trochu jiné, spousta lidí zůstane v České republice, ale obecně bývá léto s darováním horší.“

Pojďme připomenout, co musí udělat člověk, který chce krev darovat poprvé?

„Stačí, když se objedná přes rezervační systém nemocnice a přijde. Nepotřebuje doporučení od praktického lékaře ani nic jiného. Vše ostatní probere s lékařem na místě, svůj zdravotní stav, zda je jako dárce vhodný a podobně. Samozřejmě to musí být člověk, kterému už bylo 18 let a neprodělal infekční onemocnění.“

Vidíte smysl v akcích, kdy dárcovství podpoří známé osobnosti?

„Určitě to smysl má. Pokud přijde známá osobnost darovat krev, vždy poté zaznamenáme větší zájem. Proto děkujeme Slováckému divadlo za podporu!“