Terezo, po mateřské dovolené se nyní opět vracíte na prkna vašeho Slováckého divadla. Odpočinula jste si?
Ne! (smích) Získala jsem odstup a nadhled. Na čas.

Zajímalo by mě, jak jste pauzu od divadla prožívala? Stýskalo se vám po každodenní pracovní rutině?
Vzhledem k tomu, že se divadlem šířila epidemie těhotenství rychlostí světla, ocitla jsem se zpátky na jevišti, když dcerce Dorotce bylo 9 měsíců. Postupně jsem se vrátila do inscenací, ve kterých jsem hrála před mateřskou, a byly stále na repertoáru. A podědila jsem role po Jíti Hlaváčové a Aničce Pospíchalové. Tak se stalo, že jsem měla třeba osm představení do měsíce. Úplnou pauzu jsem tedy měla jen necelý rok. Ten jsem si užila v myšlenkách jiných, činnostech odlišných a radostech (ne)všedních. 

V divadle jste byla velmi vytížená. Jak se potom během mateřské dovolené lišil váš běžný den od toho pracovního?
Zásadně. Ale těžko se na toto téma rozepisovat, ať nezastraším ty, které to teprve čeká (smích).  Ne, vážně. Běžný den, který končil povinností v divadle, byl dnem o fous oblíbenějším z té hromady jiných, všednějších. V divadle jsem během mateřské odpočívala, po mateřské budu relaxovat doma.

Měla jste čas sledovat vaše kolegy a zašla jste se někdy podívat na představení?
Ano, měla. Snad kromě inscenací Sám na dva šéfy a Bez roucha jsem viděla vše, co se vyprodukovalo. Chodila jsem převážně na veřejné generálky.

Na závěr, prosím, čtenářům prozraďte, co vás v divadle po návratu čeká a kde vás mohou návštěvníci vidět?
V dubnu bych měla začít zkoušet s režisérem Břetislavem Rychlíkem v připravované inscenaci Platonov. S tímto textem se setkám už podruhé a jsem zvědavá, která role na mě padne tentokrát. Jinak jsem k vidění v komediích Nájemníci, 1+2=6, na Malé scéně v tragikomedii Táta nebo v autě na cestě mezi Košíkama a Hradištěm.