Zdeněk Trčálek: Když divadlo dovolí, sekám dřevo a pálím slivovicu

„Když sa buček zeleňá“. To je název dokumentu, který o herci Slováckého divadla Zdeňku Trčálkovi pro Českou televizi a cyklus Náš venkov natočil režisér Břetislav Rychlík.

„Mám prý na herce neobvyklé koníčky. Takže by to měl být dokument o tom, co taky může dělat herec, když si mimo divadlo udělá ještě čas na něco jiného,“ říká představitel mnoha populárních rolí, mezi které patří například Červenáček v legendárních Rychlých šípech nebo John Brown v komedii 1+2=6. Premiéru dokumentárního filmu o Zdeňku Trčálkovi mohli zhlédnout diváci České televize v sobotu 11. dubna a stále je k vidění v ivysílání.

Zdeňku, čí to by nápad, natočit o vás a vašich zálibách dokumentární film?

S tím přišel Břetislav Rychlík. Z ničeho nic mi jednou zvolal a řekl, že mám při herectví dost neobvyklé koníčky a že by o tom chtěl natočit pro Českou televizi. Zkrátka dokument o tom, jak se baví herec mimo svou práci. Hlavně tedy co všechno může dělat herec, když si najde při divadle trochu času. Tak doufám, že to bude zajímavé i vtipné. A nebude to moc velká ostuda (smích).

Patří mezi vaše koníčky třeba tolik oblíbený sport?

Jak se to vezme. Sporty dělím na pasivní a aktivní. Pasivní je, že třeba tři dny v kuse děláme klobásky nebo pálíme slivovicu. A aktivní? Posledně jsem mamce nasekal 60 kubíků dřeva. To je na Valašsku docela obvyklý sport. Když si k němu dáte ještě nějaký ten valašský redbull, jde to sportování úplně samo. A vloni se u nás v dědině pořádaly závody v bobování. Nejdřív jezdily děcka a v pozdějších hodinách i notně rozveselení rodiče. Celá rodina jsme si odnesli domů stříbrné medaile.

Sportoval jste jako dítě?

Hned za barákem jsme měli sjezdovku, a tak jsem lyžoval od prťata, běžky taky sem tam byly. Není na to ale teď už moc času, skloubit sportování s divadlem je fuška.

Co tedy další záliby?

Mými největšími koníčky jsou samozřejmě manželka a dcery. A pak vinařství, myslivost, na Valašsku máme i zvířata. Všechno je to časově náročné. Času mám teď paradoxně víc, než bych si přál, tak toho využívám. Chodím na individuální myslivecké brigády, čistím po zimě zásypy pro bažanty, včera jsem byl na čekané. Snažím se to tak brát, že ta současná pracovní pauza má i své výhody.

Co jste tedy štábu ze svých neobvyklých koníčků ukázal?

Ten dokument sice vznikal několik měsíců, ale vlastně jsme natáčeli jen tři dny. Začali jsme na podzim tady u nás. Předvedl jsem třeba, jak udím klobásky nebo pálím slivovicu. Vyrazili jsme i na Velkou Javořinu na posed. Dokonce jsme našli i nějaký film, kde jsem byl ještě malé děcko. A pak jsme natáčeli u mojí mamky na Valachách, jak sekám dřevo nebo jak mamka peče frgály. Ona je jimi totiž vyhlášená.

Jaký je váš nejoblíbenější frgál od maminky?

Tak hlavně bezlepkový (smích). Jsem totiž celiak a mamka mi upeče i frgál bez lepku. A co se týče příchutě, tak borůvkový, aneb jak říkáme my Valaši, haferový.

Jak kromě zmiňovaných činností trávíte čas, když se teď nemůžete věnovat divadlu?

Samozřejmě se učíme s děckama. Starší Karolínka už se postará sama o sebe, mladší se učí s mou ženou Marcelkou. Já do toho jen tak občas zasáhnu. Ale učím se i já, opakuju si text Prokletí nefritového škorpiona, komedie, kterou jsme rozeskoušeli před karanténou, abych to úplně nezapomněl.