V jakých souvislostech nebo za jakých okolností ve vás vzklíčil nápad inscenovat Zlatého draka?
Náhodou. Setkání s autorem Schimmelpfennigem (myslím ve čtenářské či divácké rovině) bylo natolik jiskřivé, že jsem zatoužil se s ním popasovat i inscenačně.

Co vás na hře oslovilo?
Neobvyklá struktura, preciznost textu, německý způsob myšlení a zejména téma. Fascinuje mě autorova schopnost zasahovat myšlení diváka nejen v tom, co se říká na jevišti, ale i to, jakým způsobem o těchto promluvách referuje. Vlastně ukazuje co postavy říkají, co si o tom myslí a také to, jak jsme my, Evropané zvyklí o tom přemýšlet a to vše paralelně a k tomu to okamžitě zpochybní.

Zlatý drak je částečně i o imigraci. To téma je nyní velmi aktuální…
Je. Ale už dlouho, akorát si toho nikdo nevšiml. Alespoň u nás. Ani já ne. A na té faktické imigraci je navíc vidět ještě mnohem podstatnější jev - imigrace vnitřní. Stahujeme se do sebe a přestože zůstáváme doma a leckdy i se svými blízkými, stažením do sebe se jim vzdalujeme, citově i duchovně. A své sociální kořeny necháváme osiřelé vně našich myslí a srdcí.

Čím si myslíte, že Zlatý drak vzbudil v divadelním světě takový zájem?
Tím, čím všechny ostatní Schimmlepfennigovy hry. Originalitou. Zpracování i vnitřního tématu.

Jaký je váš vztah k německé dramatice, respektive přímo ke hrám Rolanda Schimmelpfenniga?
Jsem velký germanofil a němčina vždy byla mým prvním cizím jazykem. Navíc jsem pracovně pobýval v Berlíně a celá současná německá kultura se mi zaryla hluboko pod kůži. Češi momentálně takhle vytříbeného a aktuálního dramatika nemají, a zda-li vůbec kdy měli. Snad Václava Havla…

Proslýchá se, že diváky čeká během představení překvapení. Můžete alespoň naznačit, na co se můžou těšit?
Můžu, ale neudělám to.

Zahajovací zkouška Zlatého draka byla velmi netradiční. Pro kolegy jste uvařil tradiční thajské jídlo. Vaříte rád?
Ano, moc rád. Ale jen pokud je pro koho. Za dobré jídlo jsem navíc ochoten utratit nemalé prostředky, zvláště pokud hostím přátele.

Máte rád thajskou kuchyni?
Ano. Ostatně jako kteroukoli jinou. Jsem vášnivý gastroturista. Venkovská hospůdka v italských Alpách je pro mne mnohem lákavější než Koloseum. V Thajsku jsem zatím nebyl, ale věřím, že tam by to bylo podobné.

A jak prožíváte premiérový den? Máte nějaký svůj obřad?
Poklidně. Pokud můžu, dlouho spím, dobře a dlouho posnídám, ideálně někde v kavárně, a v podvečer jsem již v divadle. Mám rád tu předpremiérovou napjatou atmosféru. A také si rád kupuji na premiéru nové oblečení. Kravatu, nebo košili.