29. 9. 2022
V posledních letech Malá scéna osiřela. Proč tomu tak bylo? Důvodů je hned několik. Už brzy se to ale změní, vedení Slováckého divadla se rozhodlo unikátní prostor znovu umělecky ožít.
„Malá scéna sice úplně neosiřela, protože jsme tam zkoušeli, ale je pravda, že divák se do ní, až na výjimky, nedostal. Důvodů bylo několik, od nevyhovujícího technického vybavení, až po omezení způsobená covidem,“ potvrzuje ředitelka Slováckého divadla Libuše Habartová.
Vedení Slováckého divadla se ale rozhodlo situaci změnit. „Chceme Malou scénu opět oživit a dát prostor novým projektům. Byla by škoda, kdyby nebyla k dispozici i divákům, a tak se do toho s chutí pustíme a jsem ráda, že to bude právě naše divadlo, které představí napínavou novinku s názvem Vosa,“ dodává spokojeně Libuše Habartová.
„Primárně budeme Malou scénu využívat pro komornější inscenace, ale bude ji možné využívat i pro besedy, což už jsme si vyzkoušeli nedávno, při besedě o válce na Ukrajině. Nebráníme se ani společným projektům s jinými kulturními organizacemi města,“ uzavírá Libuše Habartová.
Co se také hrálo na Malé scéně
Nejslavnější inscenace Slováckého divadla na motivy komiksů Jaroslava Foglara původně vznikla na Malé scéně jako legrace pro účinkující a pár kamarádů. Za pár dnů to však bude 22 let, co se Rychlé šípy prohánějí po jevištích po celé republice, a 19. října oslaví neuvěřitelnou 530. reprízu. „Pamatuji se, že jsme čekali tak maximálně pět, deset repríz. V koutku duše jsem si myslel na patnáct. Dvacet už by mě překvapilo. No a že budeme mít přes pět set a ještě po dvaceti letech se budou Šípy hrát, tak to by mě nenapadlo skutečně ani ve snu,“ vzpomínal před dvěma lety, kdy Šípy slavily kulatou dvacítku, režisér Robert Bellan.
Dojemná inscenace režiséra Michala Zetela o tom, že autisté nežijí ve svém světě, ale žijí ve světě vedle nás a s námi, se dočkala téměř stovky repríz. Příběh o autistickém chlapci Kašparovi a jeho rodině napsala přímo pro Slovácké divadlo podle vlastních zkušeností s autistickým bratrem Alžběta Michalová. Na Malé scéně se konala její světová premiéra. Autistu viděly nejen tisíce diváků u nás, ale i v mnoha dalších městech republiky. Josef Kubáník za ztvárnění Kašpara získal cenu odborné kritiky Největší z pierotů.
Když v báru houstne dým, Whisky, to je moje gusto, nebo Arizona - to jsou legendární hity, které proslavily film režiséra Oldřicha Lipského Limonádový Joe. A tak není divu, že po příběhu uhrančivého fešáka, který se vyhýbá alkoholu, ale zato si s chutí dopřává Kolaloku, sáhlo v devadesátých letech i Slovácké divadlo. Režisér Karel Hoffmann připravil na Malé scéně zdařilou inscenaci a po letech se k ní herci vrátili znovu. Tentokrát sklízejí potlesky ve stoje s živou muzikou na velkém jevišti v režii Martiny Schlegelové a s Jiřím Hejcmanem v titulní roli.
Poslední inscenací, která na Malé scéně vznikla před covidovou pauzou, bylo napínavé intimní drama Tom na farmě o tom, že každý z nás potřebuje někam patřit. Slovácké divadlo je uvedlo v české premiéře v režii Terezy Říhové. Podle oceňované hry současného quebeckého dramatika Michela Marca Boucharda vznikl i stejnojmenný film. Inscenace Slováckého divadla zaujala i Českou televizi a Tom na farmě Slováckého divadla se stal součástí dokumentu s názvem David z farmy.