Kláro, na co bys nalákala diváky, kteří ještě Cybercomics neviděli a příležitosti k tomu mají již jen sporadické a pravděpodobně jedny z posledních?
V Cybercomicsu je toho hodně, co mě divácky láká, zkusím vyjmenovat bez ladu a skladu:
Skoro celý soubor Slováckého divadla na jevišti a to tak, jak je neznáte - jako černoši, albíni, mongoloidní...
S tím související úžasné výtvarné řešení rasové pestrobarevnosti postav - kostýmy a líčení Eva Jiřikovská…
Netypická scéna (autorem sochař a výtvarník Miloslav Fekar) založená na projekcích, která vás v mžiku přenese v čase a prostoru…
Skvělá hudba (Mário Buzzi), po které by hned skočil i Quentin Tarantino, my byli rychlejší…
Hravá svébytná režie Kuby Macečka, režiséra Modrých květů, Mein Fausta, Villona F., pohádky Zmatky kolem Katky…
Dílo Egona Bondyho, pro většinu jméno známé z hodin českého jazyka, dle mého soudu velké umělecké osobnosti, co byla vždy proti všemu a všem…
Možnost vidět na divadle sci-fi komiks, ještě konkrétněji žánr zvaný cyberpunk - takový „Matrix na jevišti“ - život a smrt, patos i humor, realita i virtuální realita.

Hraje se ti hackerka Vera lépe pro mladší či pro starší publikum? Cítíš rozdílnou odezvu od jedněch a jinou od druhých?
Ano rozdíl je znát. Svět počítačů, žánr sci-fi, komiks a filmově zkratkovitý způsob vyprávění je zjevně bližší mladšímu publiku. Řekla bych, že diváci, kteří vyrůstali v digitálním světě, světě akčních filmů a komunikace bez hranic (tedy ti mladší), se umí rychleji napojit na způsob vyprávění a tak se snad i lépe baví. Rozhodně hlasitěji, což nepochybně souvisí i s jejich mladistvou spontaneitou. Pro dospělé a starší publikum jsou někdy neznámé informační technologie a snad i drsnější, agresivnější projev překážkou, ale zato dokáží mnohem lépe proniknout do závažných témat hry, politických, ekonomických, filosofických, existenciálních a snad i lépe vnímají lehkou ironii příběhu. Tedy z jeviště vnímám silnější zpětnou reakci od mladšího publika, ale jsem přesvědčená, že inscenace ve výsledku rezonuje více v dospělém divákovi.

Rok 2046, v němž se odehrává děj Cybercomicsu, je od nás vzdálený 33 let. Myslíš, že bude svět v té době nějak radikálně jiný než dnes? Podobný vizi autora Egona Bondyho? A bude vůbec?
Ještě kolem premiéry jsem si říkala, že Egon Bondy se trochu přepočítal, že svět může být v takovém stavu nejdříve tak za 100 - 150 let a to jen v nejčernějších představách, ale pak jsem se dočetla o vědeckém výzkumu a chystaných výpravách na Měsíc s vizí budoucího života tam, viděla dokument o lidech žijících v newyorském podzemí, jiný zas o soudobé ruské mafii, sledovala jsem události spojené s použitím chemických zbraní v Sýrii a následnou hrozbu jaderné války, zrovna tak pozorovala, jak se otřásají mezinárodní vztahy v souvislosti s odhalením odposlechů nejvyšších politických představitelů… Na české politické scéně (a to je ve světovém měřítku malý rybníček) jsem zas viděla, jakou moc může mít jeden člověk, či úzká skupina lidí (všechno motivy ze Cybercomicsu). A najednou jsem si uvědomila, že Bondyho román nemusí být zas až takové sci-fi.
Na druhou stranu ... na začátku druhé půlky inscenace říká Vera s nadšením Backovi toto: „Ty knížky, cos mi půjčil, jsou neuvěřitelný. Lidi se prý před sto lety zabývali milováním, žárlivostí, nenávistí, dokonce měli i výčitky svědomí a když měl někdo bídu, tak to pořád ještě mohl lidsky přežít. Dokonce lidi ani nefetovali. Neuvěřitelný!“
Tak daleko to snad ještě nedojde. Věřím, že vztahy nebudou ani za 100, ani za 200 let tak odcizené, abychom znali lásku, nenávist a výčitky svědomí jen z knih. Na to, abych tomuto uvěřila, znám až moc dobrých lidí kolem sebe.

Nejbližší reprízy inscenace Cybercomics:
středa 13.11. v 17.00 hodin (skupina N),
úterý 26.11. v 18.00 hodin (skupina T),
středa 18.12. v 17.00 hodin (skupina V).
(více na stránkách inscenace a v sekci E-VSTUPENKY)