Únor 2004

Božek Tomíček: V šedesáti už se člověk může jen ohlédnout a snům prostě zamávat!

"Můj vztah k divadlu se začal formovat už v raném dětství, ale spíš záporně, než kladně. Rodiče byli zapálení ochotníci a stále něco vymýšleli. Televize nebyla a lidé se dovedli bavit sami. Pořádali akce, kterým se říkalo odpolední výlety. Táta to vymyslel, zrežíroval a, řečeno dnešním jazykem, sponzoroval ( byl totiž pekař ). Máma byla tu ježibaba, tu macecha či paní kněžna a já, celý olepený koudelí, byl permoníček, trpaslíček, lesní mužíček, ale hlavně hodně nakrknutý malý Tomíček. A tak jsem tyto veřejné produkce začal nenávidět. A chtěl jsem utéct s kolotočem. Tam bych nemusel mít hubu olepenou koudelí a mohl bych vybírat vstupné. To mě více méně drželo do studentských let, kdy jsme s partou kamarádů založili divadélko Minimax. Původně ta zkratka znamenala něco vzletného, ale obecně se to překládalo "minimální námahou k maximálním průserům". Divadlo mě jaksi začalo bavit a zajímat, navštěvoval jsem tehdejší Beskydské divadlo, na fousaté trpaslíky bylo zapomenuto, a tak jsem po maturitě a ročním seznámení s dělnickou třídou podal přihlášku na JAMU a oni mě hned napoprvé vzali. Po absolutoriu jsem přijal angažmá v Divadle Jiřího Wolkera v Praze a byl jsem přesvědčen, že mi Praha bude ležet u nohou. Neležel jsem však já. Nebylo kde. A tak jsem se stal jedním z prvních pražských bezdomovců. Naštěstí provoz divadla byl tak náročný, že jsem s chutí usnul na nádraží. Pochybné podnájmy jsem vydržel šest let a začal se poohlížet po důstojnějším žití. Ozvalo se Slovácké divadlo, a tak jsem po šesti letech změnil angažmá. Na Slovácku se mi velice líbilo a velice nerad jsem jej z rodinných důvodů po třech letech opouštěl. Po krátké epizodě na Správě městských kin v Brně jsem pochopil, že to pro mě není to pravé ořechové, a protože se zrovna v Severomoravském divadle v Šumperku uvolnilo místo, neváhal jsem. A bylo z toho jedenáct let. Mezitím jsem si na rok "odskočil" do Hradce Králové a od roku 1989 jsem opět zde. Vrátil jsem se tam, kde je mi dobře, do kraje, který mám rád a kam tak trochu patřím. Děda byl totiž z Mařatic a babička z Modré."

Božek Tomíček: Nenáviděl jsem divadlo

Božka Tomíčka, věčného komentátora a ironizátora všeho kolem, nepřehlédnete. Když jej vidíte, připomene vám někoho hodně blízkého a známého. Když jej slyšíte, vybavíte si doktora Vlacha ze Saturnina, Leopolda ze Sexu noci svatojánské, Sorina z Racka, Eisenkulka z komedie Na tý louce zelený a další desítky postav, které na jevištích hrál. Režisérka Smilková o něm prohlásila, že je "čechovovský herec". 4. července oslavil Božek Tomíček 60. narozeniny. Šest křížků - šest otázek a šest odpovědí - to je malá rekapitulace velké cesty po pověstných prknech, která znamenají svět.

Do Slováckého divadla chodí výborní diváci, říká herečka Anna Michlíčková

Anna Michlíčková je v angažmá ve Slováckém divadle druhým rokem. Za tu relativně krátkou dobu vytvořila celou řadu výrazných divadelních postav. Kateřinu v Bratrech Karamazových, Alenu Skalickou v komedii Na tý louce zelený, Mášu v Rackovi, Miladu v Šakalích létech a další. Za titulní roli v dramatu Pláňka (Yerma) dokonce získala cenu Největší z pierotů. S touto rolí se však stejně jako diváci brzy rozloučí. Pláňka (Yerma), příběh ženy zoufale toužící po dítěti, se na jevišti Slováckého divadla bude hrát naposledy v sobotu 26. dubna od 19.30 hodin.

O šakalích létech s Davidem Vaculíkem

Do premiéry Šakalích let, dlouho očekávaného muzikálu, zbývá několik málo dnů. Ve Slováckém divadle začíná maratón nervů, slz, neustálého opakování hudebních a tanečních čísel a vůbec celý kolotoč, který k předpremiérovému ruchu patří. Největší nápor klade režisér Radek Balaš samozřejmě především na herce. David Vaculík hraje jednu z hlavních rolí - Kšandu.

rozhovor s herci Jitku Joskovou, Jaroslavou Tihelkovou a Martinem Vrtáčkem

Slečna Julie - tak se jmenuje nejnovější inscenace, která bude mít v sobotu 15. března premiéru ve Slováckém divadle. Kromě neobyčejně silného příběhu může diváky přitahovat také zajímavé herecké obsazení. Slečna Julie je totiž unikátní příležitostí pro trojici herců. Režisér Ladislav Pešek si ke spolupráci pozval Jitku Joskovou, Jaroslavu Tihelkovou a Martina Vrtáčka. Otázky tedy mířili ke všem třem hlavním aktérům divadelní novinky.

Vladimír Doskočil: Pitínský je kouzelník...

Vladimír Doskočil patří mezi výrazné herecké osobnosti Slováckého divadla. Diváci si jej pamatují jako bodrého Alfréda Doolittla z muzikálu My Fair Lady, jako dobrosrdečného Dědečka ze Saturnina... Za roli Tovjeho ze Šumaře na svatbě obdržel cenu diváků i kritiky za nejlepší herecký výkon sezóny. V současné době má před sebou sympatický herec s věčně šibalskýma očima další náročný úkol. Režisér J. A. Pitínský, který ve Slováckém divadle připravuje dlouho očekávanou inscenaci Bratrů Karamazových podle Dostojevského románu, mu svěřil jednu z hlavních rolí. Fjodora Pavloviče Karamazova.

Stránky